Měsíc: Březen 2015

Křeč! Přirážím tak urputně, že už mě poněkolikáté chytla křeč do stehna a bolest přechází až do lýtka. Na chvíli musím přestat a napnout nohu, než se svaly uvolní. Pode mnou se chápavě usmívá můj muž a trpělivě čeká, až se vzchopím. Těch několik sekund, kdy je stále ve mně, zatímco já nehnutě spočívám na jeho ochlupené hrudi, si užívám snad víc, než samotný akt. Takovou intimitu nemůžete sdílet s každým. Do tváře a ucha mě jemně píchají jeho světlé chloupky, které se mu táhnou po celém břiše, směrem nahoru až ke krku, směrem dolů až tam, kde se proplétají s těmi z jiných míst.

Slyším jeho srdce, které bije pro mě, a jsem šťastná. Otočí si mě pod sebe a celou mě zlíbá. Teď už žádný nepříjemný pocit napnutých svalů necítím, protože jsem úplně uvolněná díky péči, kterou mi věnuje. Po pár minutách si mě přetočí na břicho a lehne si na moje záda. Tuhle polohu neznám a zajímá mě, co bude dál. Na zadečku cítím jeho vzrušení a na zátylku vzápětí vnímám jeho laskání a jemné kousání. Zvuk jeho dechu a jeho horkost mi způsobuje nádherné mravenčení. Prsty mi něžně zajede do dlouhých vlasů a trochu mě za ně přizvedne. Můj hrudník se o kousek zvedne z postele a jeho druhá ruka mě uchopí za ňadro. Cítím se úplně bezmocně, nemůžu se pohnout, ale přesto jsem v úplném bezpečí.

Kolenem mi roztáhne nohy a já se i přes jeho tíhu snažím vyšpulit zadní partie, abych ho v sobě mohla přivítat. Několik okamžiků trvá, než se do mě v této poloze dostane, ale pak už nic nevnímám. Obě jeho ruce teď mám pod sebou, jedna mě objímá a mačká na prsou, druhá se prodrala až dolů, kde mě teď s každým pohybem dovádí k rozkoši. Všechno si určuje sám a já jsem víc než spokojená s jeho volbou tempa i vlídnosti.

Čím víc jsem vzrušená, tím snadněji jeho prsty kloužou mezi mýma nohama. Sám se ve mně pravidelně ztrácí a jeho přírazy nás po posteli sunou stále blíž k pelesti. Když se blíží k vyvrcholení, chytne si mě tak, že zasune své ruce pod mé podpaží a dlaně si zapře o má ramena. Při každém pohybu do mě si mě rukama stahuje dolů a vypadá to, že by se mi nejradši prodral ještě dál. Moje citlivá místa zůstávají přitlačená ke zmuchlané dece pode mnou, a tak se za chvíli ocitám na vrcholu blaha. Ještě se ani nestihnu uklidnit, když můj muž opouští mé útroby a cítím, jak mi jeho horká šťáva dopadá na záda. Zhroutí se vedle mě a tentokrát jsem to já, kdo se na něj chápavě usměje. V jeho modrých očích spatřím lásku.

* Článek je přiřazen k tématu týdne „Co bude dál?“

Není poslání jako poslání. Jedno z mých nejdůležitějších poslání jsem tehdy učinila na chatu. Šlo o poslání určité zprávy jednomu mužovi. Tohle poslání jsem si dlouho promýšlela a pořád jsem váhala, nemohla jsem sebrat odvahu. Nakonec jsem ale vzkaz zaslala. Teď už můžu říct, že se dalo mluvit o poslání životním.

Jestli jste někdy byli na chatu, kde jste se zapovídali s někým, kdo vám byl sympatický, určitě mi dáte za pravdu, že jste měli chuť se s tím člověkem sejít. Jenže jak vypadá? Co když si vůbec nepadnete do oka? Co když si rozumíte jenom v písmenkování, ale řeč bude váznout? Co když si říká Petr, ale ve skutečnosti jde o padesátiletou Petru s pěti dětmi na krku?

Chat na internetu je prostě plný překvapení, většinou spíš nepříjemných. Když tam ale strávíte dost času, můžete potkat opravdu skvostné bytosti, které by se vám na Václaváku ztratily v davu. A pak taky můžete potkat někoho, díky komu budete nonstop v erotickém rauši. Každá jeho zpráva pro vás bude totální opojení a budete se těšit na každé slovo, které se vám díky němu na displeji objeví. A to se mi stalo.

Nejlepší vzkazy byly ty nejkratší:

„Sex?“

„Spank! Spank!“

A dál už to nemůžu psát, protože nechci používat tolik sprostých slov.

Po pár měsících, co jsme si na síti psali nejen prasárničky, se mě zeptal, jestli bych ty naše psaníčka nechtěla převést do reality. Najednou mi to v hlavě začalo šrotovat. Nejvíc jsem se bála, že se mu nebudu líbit. Pak mi ale došlo, že mnohem horší bude, když se nebude on líbit mně. Taky mě napadlo, že bych se do něj třeba mohla zamilovat, vždyť jsme si na chatu rozuměli v tolika věcech. Nakonec jsem skončila u obav ze samotného sexuálního styku. Co když mu nebudu stačit? Co když toho dost neumím? Co když to vlastně ani neumím pořádně? Trvalo mi několik dní, než ze mě dostal odpověď. Souhlasila jsem a učinila životní poslání tohoto vzkazu: „Jestli na mě máš pořád chuť, jsem svolná.“

Možná byste ani nevěřili, jak nám to nakonec v reálu šlo. Jako po másle, aniž bychom potřebovali lubrikant! Poprvé nám to trvalo snad dvě hodiny, ve kterých teklo všechno možné všude možně, přičemž do toho patřily i moje slzy, jež mi kvůli znemožnění nadechnutí kvůli plnému krku jím samotným začaly samovolně téct po tvářích. Když se pod námi propadla jedna postel, šli jsme na jinou. Nazí jsme pak odpočívali a po nějaké chvíli jsme si ještě jednou udělali dobře. První ranní městskou odjel, ale ani jeden z nás nikdy nezapomeneme.

Život máme před sebou, tak se neukvapujme, ale prozatím: nejlepší sex v životě!

* Článek je přiřazen k tématu týdne „Životní poslání“.

Těšila jsem se, co si pro mě na naše už páté výročí přichystal. Ne, nemluvím o příteli nebo dokonce manželovi, tady jde o mého milence, s nímž se každý rok zhruba ve stejnou dobu sejdeme a dopřejeme si trochu sexuálního vzrušení. Skoro nic o sobě nevíme, prostě si domluvíme schůzku, sejdeme se a vyspíme se spolu. Pak si zase celý rok nezavoláme ani se jinak nezkontaktujeme. Nevím, jestli se mnou někoho nepodvádí, nezajímá mě, kolik mu je přesně let, netuším, odkud je, nevím nic. Chceme si jenom udělat hezky, pěkně nám to spolu klape, a tak se navzájem děláme.

Každé naše další setkání je delší než to předchozí. Tentokrát přijel už v šest večer, takže jsme měli do rána spoustu času. Jen tak jsme si k sobě lehli a asi na hodinu usnuli. Je to zvláštní pocit moct vedle někoho cizího spát tak klidně. Probudilo mě, když mi začal rozepínat kalhoty. Už už jsem chtěla něco říct, ale pak jsem dál předstírala, že spím. Dole mě celou svlékl, pak si sám sundal džíny a já koutkem oka zahlédla, že je na mě připravený. Sklonil se a začal něco lovit ve svém batohu. Jeho tmavě hnědé vlasy i při předklonu držely tvar jeho účesu, vzhlédl a já rychle zavřela oči. Jestli ví, že nespím, nevadí. Budeme si na to prostě hrát.

Klaplo nějaké víčko a vzápětí jsem uslyšela, jak do sebe nějaká lahvička nabírá vzduch poté, co ji předtím stiskl ve své dlani. Hned jsem pochopila, že jde o lubrikační gel, protože mi ho začal roztírat po vnitřní straně stehen. Musela jsem otevřít ústa, abych mohla normálně dýchat. Jeho prsty se blížily mému rozkroku, kolena mi tlačil od sebe a já se nemohla dočkat čehokoli, co se mělo dít dál. Pak se mě TAM dotknul. Nejdřív jsem myslela, že to byla jeho ruka, ale brzo jsem pochopila, že se o mě zlehka otírá úplně jinou tvrdou částí. Ty letmé dotyky byly různorodé a střídaly se na mně jeden za druhým. Napřed to bylo zatlačení na můj nejdůležitější bod, pak projetí se po něm celou délkou jeho mužské chlouby, příště mě sám sebou plácnul a nezapomněl ani na obkroužení mého místečka.

Ten gel vůbec nebyl třeba. Tekla jsem ze všech jeho pohybů a oči už jsem se ani nesnažila otevřít, protože bylo tak nádherné oddávat se pouze ostatním smyslům. Pomalu mě přetočil na bok, vyhrnul mi ke krku halenku i podprsenku a lehl si za mě. Trochu jsem vystrčila zadek, abych mu usnadnila to, v co jsem doufala, že se chystá udělat. Přehodil přese mě ruku a chytil moje prso, přimáčkl se ke mně a na několikátý pokus do mě skoro celý zajel. Tou slastí jsem se zamračila, což ale nemohl vidět. Pomalu za mými zády začal přirážet a mačkal ve dlani můj prs, na kterém teď už čněla tvrdá bradavka. Najednou mi z hrudi jeho ruka zamířila k tváři a několik jeho prstů se mi ocitlo v ústech. Palcem se mi zahákl za bradu a protitlak jsem cítila pod jazykem. Už ve mně klouzal mnohem rychleji a já jsem pořád nehnutě ležela. Jediný hýbající se sval, který mohl cítit, byl můj jazyk, jímž jsem objížděla jeho prsty schované za mými rty.

Vsunul pode mě druhou ruku a přehodil si mě na sebe. Už jsem nemohla dělat, že spím a zády k jeho hrudi jsem ho pouštěla hluboko do mě. Jeho prsty v mých ústech způsobovaly, že mi tekly sliny ven, ale bylo nám to jedno. Vtom si sedl, takže jsem se v jeho klíně posadila také, a pro něco sáhl vedle postele. Ucítila jsem lehoučké šimrání na zádech a pak zvláštní studené hlazení. Ze zvědavosti jsem se otočila a uviděla, že v ruce drží docela malý plastový bičík, na jehož jednom konci byla černobílá peříčka, zatímco na druhém gumové střapečky. Vzápětí mě tyhle třásně šlehly přes bok, načež následovalo lechtání peříčky. Nebolelo to, spíš to příjemně švihlo. Když na mě štípající svazek gumiček dopadl asi po dvacáté, tentokrát zepředu pod krkem, uslyšela jsem křupnutí a zlomená část s pírky mi spadla do klína. Za mnou jsem z jeho úst uslyšela jenom zasyknutí a najednou jsem ucítila hroznou bolest na zadní části paže! V místě, kde se bičík zlomil, vznikla ostrá plastová hrana, kterou mě můj muž pro dnešní večer právě „pohladil“. Silou nešetřil a pořádně přitlačil. Do očí mi vhrkly slzy a to jsem ani netušila, jak moc mě poškrábal. Zjistila jsem to hned v následující chvíli, když mi po paži sjel dlaní a tu mi pak rozevřel před očima. Byla celá od krve! A v tom okamžiku jsem to ucítila zase, tentokrát mě podrápal na vnějším stehně, takže jsem mohla uslzenýma očima sledovat, jak se mi z rány začínají řinout kapky krve. Do té doby jsem měla jeho úd stále v sobě, ale teď jsem se prudce zvedla a nevěděla jsem, co mám dělat dál. Přistoupil ke mně a ve tváři se mu objevil úsměv, jež mu tolik slušel. Řekl jen: „Promiň.“

Vzal mě do koupelny a položil do vany. Jednu nohu mi nechal viset přes její okraj, abych měla stehna od sebe, pustil tak akorát teplý proud vody do sprchové hlavice a namířil mi ji na to nejcitlivější místo. Ihned jsem zapomněla na pálení mých dvou šrámů a užívala si tlak vody. Když měnil sílu proudu, dával si pozor, aby mě nespálil. Jednou na mě voda intenzivně tryskala, až to skoro bolelo, pak mě smáčel jen mírný proud. Nakonec jsem se už neudržela, a i když bych si tohle chtěla vychutnávat aspoň hodinu, udělala jsem se. Tam dole mi všechno pulzovalo a já jsem si se zavřenýma očima vychutnávala asi pátou sekundu toho momentu, když vtom mi polil obě rány kysličníkem a moje tělo vybuchlo nesnesitelným pálením.

Vzal mě zpátky do postele, kde mě osušil, a mě za chvíli štípání v kůži přešlo. Znovu jsme na chvíli usnuli. Tohle bude ještě dlouhá noc.

* Článek je přiřazen k tématu týdne „Svět z plastu.“