Autor: userka

Po delší době jsem si vyrazila do hospody a měl to být povídací večer s kamarádkou. Po pár koktejlech jsem ale u baru spatřila jeho. Před víc než deseti lety to byl totální prasák a ojel, koho mohl. To se mi líbilo už tenkrát. Teď jsem moc dobře věděla, že je to táta od dětí a že jeho paní sedí na baru vedle něj. Vlastně mi to připadalo hezké, že si pořád udělají čas jeden na druhého a vyjdou si na noc daleko od potomků.

Ty pohledy, které jsme jeden ke druhému potají vysílali, byly všeříkající. Kdyby se jejich obsah promítal v prostoru mezi námi, popraskaly by žárovky a možná by i někomu vyskočily oči z důlků. Takhle žhavě jsem se už dlouho na nikoho nedívala a už dlouho jsem to necítila na oplátku. Cítit se chtěná je jeden z nejkrásnějších pocitů na světě.

Černé džíny nechávaly vyniknout jeho bezchybnému pozadí a to strniště, které měl výjimečně na tváři, mě absolutně rozpalovalo.

Sedím si tak na krajíčku židle, jak to mám ve zvyku, když vtom za sebou ucítím pohyb a pak se ke mně někdo zezadu natlačí. „Honzis!“ pronesu zavrhujícím hlasem, ale jakmile se na něj otočím, veškerá odmítavost je pryč. Ach Bože! Jeho tváře porostlé ne moc dlouhými vousy jsou ode mě asi deset centimetrů a já mám nesmírnou chuť se jich dotknout a nechat si jejich hrubostí pohladit dlaň. Kromě toho bych ho se zakloněným krkem nejradši políbila a jeho ruku si strčila pod svoje tričko. Ale ovládám se, a protože za mnou sedí obkročmo, dělám něco mnohem horšího a zavrtím mu v jeho rozkroku zadkem. Ihned cítím jeho dech na zátylku a slova: „Nech toho nebo si tě tady hned ohnu přes kolena!“ Tahle výzva mi okamžitě projíždí celým tělem jako elektrický proud. Kdybych stála, podlomila by se mi kolena. Já ale sedím a cítím jednu jeho ruku na mém pasu a druhou na stehně. Nervózně hledám u baru jeho manželku, která se zdá být zabraná do hovoru s přáteli.

Honza mi po chvíli přeje k narozeninám, a jakmile mi díky tomu vlepí rychlou pusu, je mi jedno, že jsem je měla už dávno. Nejradši bych mu stejným způsobem popřála i k Novému roku a k silvestru a k Vánocům a pak mi dochází, že ještě před nimi měl narozeniny on sám, a tak mu oplácím stejnou mincí. Jsem na něj pořád otočená a nevšímám si už nikoho. Třebaže je už dost opilý, pořád mluví tak chytře a zajímavě. Je to pro mě pozoruhodné, a tak mu věnuju veškerou pozornost. Čas od času se zavrním v bocích a cítím, jak mě za ně pevně chytne, abych s tím přestala. „Už toho nech, copak necítíš, jak mi v něm cuká?!“ výhružně se na mě zadívá a já se pokusím o všeříkající pohled, jímž bych mu dala najevo, že to cítím tak dobře, až to kdesi cuká i mně samotné.

Když po chvíli odejde, vidím ho, jak chce políbit svou ženu, ta se ale odklání pryč. A sakra! Moje svědomí by mi nejradši vlepilo facku, ale je mu jasné, že by se mi to akorát líbilo. Zvedám se a odcházím na dámy. Než se moje vzrušení stihne vpít přes kalhotky i do džínsů, nemilosrdně ho utírám. Pak na sebe civím do zrcadla a připadám si hrozně sexy. Právě jsem si zaflirtovala tak, jak už pár měsíců ne. Snažím se to rozdýchat, když někdo vchází a jeho odraz se objevuje v zrcadle přede mnou.

„Ne, ne, ne!“ říkám přesný opak, než si doopravdy myslím, což Honzis vytuší a nebere na moje slova ohledy. Udělá pár kroků a už je u mě a jeho vousy mě škrábou na tváři, když mě začíná divoce líbat. Ruce mu přitom putují po mém těle a já se teprve vzpamatovávám z toho šoku. Někde na podbřišku už zase pociťuju jeho vzrušení a neváhám ani vteřinu, rozepínám mu ty černé kalhoty a nohou jim pomáhám spadnout na zem. Když z nich vystoupí, odkopne je stranou a pak mi prsty zatlačí mezi čelisti tak, aby se mi pootevřela ústa. Chvíli mě propaluje pohledem, jakoby se ptal sám sebe, jestli mu za to stojím, a já s potěšením zjišťuju, že ano. Hrubě mi stahuje džíny a otáčí mě obličejem k zrcadlu, pod nímž je umyvadlo zapuštěné v mramorové desce, na jejíž hranu mě přitlačí. Mramor studí a ostrá hrana se mi zařezává do břicha. Pod tričkem mi jednou rukou mačká levé prso a čas od času mě zatáhne za bradavku. Druhou rukou svírá sám sebe a zezadu mi projíždí mezi stehny. Cítím, jak tam klouže, a prohýbám se v kříži, abych mu poskytla lepší přístup kamkoli. Chytne mě za pánevní kosti a v tu ránu je ve mně. Hlava mi spadne na jeho rameno a oba přirážíme tomu druhému. Pravou rukou mě začne dráždit na mém nejcitlivějším místě a já se pomalu blížím vrcholu. Než to ale stihnu, vyklouzává ze mě a lehá si na naše kalhoty válející se po zemi. Horlivě na něj nasedám a příjemně to ve mně zabolí. Vezmu jeho ruku a olíznu mu z rozmařilosti prsty. Následně si je vkládám mezi stehna a dvěma pohyby mu ukazuju, jak to chci. Mezitím na něm stále stoupám a zase se propadám a nemůžu se rozhodnout, který z těch pohybů mi přináší větší rozkoš. „Ááach!“ nahlas vydechnu, když mnou projede vyvrcholení, a totálně se mu zhroutím na ochlupenou hruď. Cítím pod sebou, jak začne zuřivě přirážet a za chvíli mi vší silou zatne prsty ve vlasech, takže mi jich pár vytrhne. Jeden poslední pohyb a ustrne. Slyším, jak oddychuje, a pak otevírá oči a já tam vidím ty samé žhavé jiskřičky jako na začátku.

…

Článek je přiřazen k tématu týdne „Zakázáno“.

Myslíte si, že kdybych si to nejdřív nepřečetla na internetu, že bych v jedenácti věděla, co to je masturbace? A že bych o rok později věděla, že klukům se líbí, když s nimi holka mluví perverzně? A že bych ve třinácti zjistila, že mně se líbí, když se mnou kluci perverzně jednají? Že bych ve čtrnácti letech znala tolik kategorií sexu, že bych si neuměla ani představit, že existuje mnoho dalších? Že v patnácti, když by mi zákon konečně dovolil to, co už jsem dávno okusila, bych znala všechny obměny misionáře jako svoje boty? A že v šestnácti bych si přála zažít všechny ty věci, které jsem na netu viděla, anebo tam o nich četla?

Můj život by bez internetu nebyl takový, jaký je. Neumím si to ani představit, že bych se musela považovat za nezkušenou holčičku, která čeká na svou první lásku, aby ji připravil o to nejcennější, co jí čeká v klíně. Díky nulajedničkovým informacím jsem se dozvěděla spoustu věcí, jež jsem se pak chtěla naučit, abych s nimi někoho i sama sebe mohla uspokojit, že žádné Bravíčko by mi je nikdy nebylo schopné poskytnout.

Co víc, bez internetu bych možná doteď nevěděla, co se nejvíc líbí mně. Tolik povídek, jež jsem za ta léta přečetla, a tolik videí, která jsem zhlédla, to se vám dostane pod kůži a chcete to taky zkusit. A jakmile něco vyzkoušíte a zalíbí se vám to, říkáte si: „Třeba je na síti mnohem víc záležitostí, které by se mi líbily, ale o nichž nemám ani tušení.“ A tak hledáte a ochutnáváte a učíte se. Vyjevují se vám možnosti, které by se vám v hlavě zčistajasna nejspíš nevyrojily. A vy je chcete všechny zažít.

A to vůbec nemluvím o tom, že právě díky internetu jsem si různorodými věcmi prošla nejen na vlastní klávesnici, ale hlavně na vlastní kůži.

A to objevování ani zdaleka nekončí…

…

Článek je přiřazen k tématu týdne „Život bez internetu“.

Nejdřív se na mě jenom tak po očku díval. Nechtěla jsem být neomalená, a tak jsem si ho moc neprohlížela, ale když na mě padl jeho zrak, vždycky jsem to nějak vycítila.

Nechápala jsem, o co mu jde. Nejsem přece žádná extra krasavice, jež by byla zvyklá na pohledy mužů, ať už vyrazí kamkoli. V téhle tramvaji to ale bylo jinak. Mohl na mně oči nechat a mně se to líbilo. Po chvíli se naše pohledy střetly a mně to vůbec nepřipadalo trapné, aspoň jsem si ho mohla lépe prohlédnout. Měl světle hnědé vlasy sčesané na moderní patku, ale ne ulízlou, nýbrž načechranou. Úplně jsem ho viděla, jak si ráno tenhle účes tvoří, jak do vlasů zajíždí svou dlaní a vlasy mu kloužou mezi prsty, dokud není spokojený. Oči měl zvláštní, asi hnědozelené, ale jistá jsem si v té chvíli nebyla. Seděl ode mě přes uličku, a tak jsem mohla zkoumat spíš jeho profil. Sexy tvář. Byl prostě jako pro mě stvořený, aniž bych předtím věděla, jaké rysy se mi konkrétně líbí.

Když jsme byli asi v půli cesty na konečnou, kam jsem měla namířeno, začalo se stmívat a v zadní části tramvaje jsme zůstali sami dva. Asi už to nevydržel a na rozdíl ode mě sebral odvahu a přišel si ke mně sednout. Po pár úvodních slovech ze mě spadly všechny obavy. Připadalo mi, že se známe už roky, vůbec jsem se ho – jako cizího člověka – neobávala. Přála jsem si jediné, aby bylo možné, aby ze mě stejně jako strach spadlo i oblečení. Aby spadlo i z něj a abychom byli prostě spolu, nazí, já na něm a on ve mně.

Položil mi ruku na stehno a mnou projela vlna nadšení a napětí z toho, co bude dál. Nechtěla jsem mu na jeho dlaň položit svou ruku, protože mi to přišlo jako nemístně romantické gesto. Tady šlo o sex nebo aspoň o pomazlení se.

Romantika stranou, chci to teď a tady, nehledě na pasažéry vepředu.

Udělala jsem tedy jediné, co mě v tu chvíli napadlo. Začala jsem ho hladit v rozkroku a pomalu jsem mu rozepínala poklopec. Netrvalo to snad ani minutu, jeho chlouba byla připravena do akce. Chytil mě za krk a dal si mou hlavu do klína. Rozkázal mi jen: „Kuř!“ Byla jsem tak nadržená, že mi na rozdíl od předchozích zkušeností chutnal. V té chvíli jsem byla ochotná udělat snad cokoli. Zdálo se mi, že čas strašně letí a že už musíme každou chvíli dojet do cíle, když se ode mě odtáhl a poklepal si na stehna: „Pojď na mě,“ jakoby říkal. Na nic jsem nečekala, jeho mohutný penis trčel z rozepnutých džínsů a já nemohla odolat. Stáhla jsem si kalhoty rovnou i s červenými tangy a nasedla na něj. Bože, to byla slast. Cítila jsem ho hluboko v sobě a dosedala na něj znova a znova. Drncání po kolejích a věčné houkání na neopatrné kolemjdoucí zakrývaly všechny zvuky, které jsme vydávali. Z šera se mezitím stala tma a v tramvaji se rozsvítila světla, ale teď už nám bylo všechno jedno. Držel mě za boky a určoval si tempo, zatímco já jsem mu poskytovala ten nejbližší možný výhled do mého hlubokého výstřihu. Kéž bych mu mohla ukázat ten piercing, co mám v bradavce. Představovala jsem si, jak by ho vzal do pusy a dráždil by mi bradavku, až by naběhla k prasknutí a trčela by pyšně dopředu. „Ááach,“ neudržel se, když mi vystříkal svatyňku. Jeho semeno ze mě teklo a já na něm pořád seděla a pohybovala boky. „Už budu,“ dávala jsem jasně najevo, když jsem se rukou sama dělala a snažila se využít posledních vteřin, dokud mu stál. A jakmile mě políbil na krk a já tam ucítila jeho kraťoučké pichlavé fousy, zažila jsem jeden z nejlepších orgasmů v životě. Chtěla jsem křičet, ale mozek si pořád uvědomoval, kde se tělo nachází.

Přesedla jsem si na místo, kde předtím seděl on, a snažila se lapit dech. Tramvaj zastavila, ženský hlas zahlásil jméno stanice: „Rajská zahrada,“ muž, kterého jsem právě pomilovala se zvedl a vystoupil. Vůz se rozjel a já svého milence už nikdy neviděla. Prozatím.

…

Článek je přiřazen k tématu týdne „Zážitky z MHD“.