Autor: userka

Na xchatu jsem si začala psát s jedním Dejvem a postupem času jsme zjistili, že si rozumíme natolik, že si spolu můžeme na dálku zahrát hru. Mírně erotickou.

Dejv mi v rámci oné hry dával různé úkoly a já jsem je musela plnit. Kdybych třeba jen jediný nesplnila, už by ta hra pro mě neměla smysl, že ano. V té době jsem přes týden pobývala na intru a soukromí jsem tedy moc neměla. To se Dejvovi líbilo.

Jedním z prvních úkolů bylo, abych se udělala na pokoji, když spolubydlící spaly jen dva tři metry vedle mě. Hrůza. Strašně jsem se styděla a každý pohyb a zvuk mi připadal stonásobně zřetelnější a hlasitější. Bylo mi to trapné a trvalo mi to snad hodinu. Mohla jsem pohybovat jenom prsty, abych opravdu nevydávala žádné zvuky. Tření kůže o přikrývku totiž bylo nesmírně hlučné. Dýchala jsem s otevřenou pusou a dávala si záležet na tom, aby mé oddychování bylo co nejpravidelnější. Nejhorší to bylo ke konci. Už jsem se skoro dostávala na vrchol, když vtom se jedna ze spolubydlících převalila na posteli. Vzrušení ustoupilo a já jsem čekala, jestli se nestane něco víc. Nic. Obě dvě spolubydlící zřejmě spaly, a tak jsem zase vsunula ruku pod peřinu. Připadalo mi, že všichni musí vědět, co právě provádím. Jenže už jsem byla tak nadržená, že jsem tenhle úkol musela dokončit. Když už jsem samu sebe natolik vydráždila, že orgasmus byl na dohled, musela jsem si rozdělit myšlenky a dávat si velký pozor na to, jak v těch závěrečných sekundách uhlídám dýchání a případné vzdechy. Pokusila jsem se ty nádherné pocity zamaskovat přetočením se na bok a vydechnutím do polštáře, ale stejně doteď nevím, jestli spolubydlící opravdu spaly a nic nepoznaly.

Další úkol, který mi Dejv dal, bylo pokapat si prsa horkým voskem ze svíčky. Hned první kapka mi spadla přímo na bradavku a pořádně to pálilo. Ale splnila jsem to. Na intráckých záchodech.

Po sérii dalších více či méně zajímavých úkolů přišel ten nejhorší. Porcelánová panna ve svém článku zavedla řeč na pálivé hrátky. Ne, já jsem si nemusela strkat zázvor do zadní partie, jak Porcelánka uvedla ve svém textu. Zažila jsem trochu jinou peprnost v rozkroku. Měla jsem si tam nalít chili omáčku. Protože pálivá jídla nejím a vrcholem ostrosti je pro mě pomazánka Zálesák, nevěděla jsem, jak moc vlastně tyhle dochucovací omáčky dokážou podráždit. Jednu jsem si koupila a zavřela se s ní do koupelny. Jenom jsem si k ní čichla, ale neměla jsem chuť ochutnávat ji. Nevěřila jsem, že to může být tak hrozné. Bylo. Přímo na klitoris jsem si kápla asi tři větší kapky a po pěti vteřinách, kdy se nic nedělo, jsem to ucítila. Jenže úkol byl, že mám chili omáčku použít jako lubrikant, takže ne jen na ono místečko, ale všude… Nejsem blázen, dovnitř jsem si chili natéct nenechala, to bych pak možná musela navštívit svého arabského gynekologa. Po zevních částech jsem ale omáčku rozetřela podle Dejvova přání a zkusila jsem masturbovat. To mi můj spoluhráč navrhl jako zlatý hřeb úkolu. Ne! Trvalo mi asi čtvrt minuty, než jsem si řekla, že tohle fakt nemám zapotřebí a utekla do sprchy. Chladná voda ale nepomohla a můj poštěváček i pysky štípaly jak zběsilé. Tušila jsem, že tohle nezůstane bez následků, a tak mě radost z celé hry na úkoly úplně přešla. Další týden jsem si sama doma léčila nekončící svědění a pálení v oněch místech a od té doby jsem žádnou podobnou blbost neudělala.

Ne vždycky se vyplatí jít s davem, natož s Dejvem.

* Článek je přiřazen k tématu týdne „Jít s davem“.

Mám úplně jasno v jedné specifické oblasti, kterou by (ne)přírodní zákony mého života ve snu musely splňovat. Aby nikdy nebylo uspokojeno moje očekávání z příjemných zážitků. Abych to vyjádřila úplně přesně, budu konkrétní. A protože mě to napadlo v souvislosti se sexem, bude to zase o něm a o erotice a flirtu obecně. Vztáhnout se to dá ale i na ostatní aspekty života.

Stojím na chodbě svého gymplu a opřená o zeď čekám, až kamarádka vyjde ze třídy. Místo ní se ale přede mě postaví blonďák a jeho ústa mám dvacet centimetrů od svých. Máme za sebou historii různých podobných střetů a peprných esemesek, kdy mezi námi jiskří touha po čemkoli navíc. Tentokrát mi pokládá ruce na boky a palci, které mu směřují na moje břicho, mě hladí. Vyměníme si pár flirtujících řečiček a já chci něco víc.

Jenže se bojím! Obávám se toho, že až to „něco víc“ přijde, nebudu už moct nikdy zažívat to napětí z očekávání budoucího. Ten pocit, když s vámi muž nebo žena dělají tolik, že jste si jistí, že každá další meta už vás zničí výbuchem slasti.

Než jsme se vůbec znali, dotknul se mě blonďák jenom nohou. Seděli jsme za sebou totiž v autobuse na školním výletě a on si své chodidlo opřel o mou opěrku na ruku. Kdykoli se mě dotknul, myslela jsem si, že to byl omyl, a tak jsem se na něj otočila s úsměvem, jako že se nic neděje. „Nevadí ti tam ta moje noha?“ zeptal se po chvíli a já se otočila, abych mu odpověděla, že je mi to jedno. Po chvilce už bylo jasné, že se mě nedotýká nedopatřením, ale naschvál. Svou nohou mě hladil v pase a na boku a já jsem se nemohla soustředit na rozhovor se spolusedící. Představovala jsem si, jaké by to asi bylo, kdybychom teď byli v tom autobusu sami, a konstruovala jsem v hlavě příběh, do jehož děje bylo po jednom dotyku sakra daleko. A chtěla jsem víc.

Od té doby jsme po malých krůčcích postupovali za jediným možným cílem – sexem. Pak už nic není, jen jeho různé obměny. Už ale nikdy není očekávání na tak vysoké úrovni, jako když vás zatím jenom líbá na krku a vy chcete víc. Pak vás chytne za zadek, zvedne vám jednu nohu a obtočí si ji kolem sebe a zase chcete víc. Já jsem si v té situaci přála, abychom nebyli oblečení a naše kůže se dotýkala i tam dole. Při dalším setkání už se políbíte a pocity rozkoše se neustále vynořují a nepolevují. Když jsem se s ním za dalších pár dní náhodou potkala na chodbě intru, už jsme se líbali vášnivě a vzájemně se snažili strčit tomu druhému jazyk až kdovíkam, takovou jsme na sebe měli chuť. Při příštím setkání mi rukama vjel pod tričko i podprsenku a pohrával si s mými bradavkami, zatímco mě pořád líbal. V noci jsme si pak psali zprávy a byli jsme oba nedočkaví, až se zase uvidíme.

Napětí z toho, co všechno se může odehrát příště, pro mě bylo jako droga. Pořád jsem chtěla víc a pořád bylo co očekávat a na co se těšit. Kdykoli se u mě zastavil a dotknul se mě, měla jsem chuť ho na místě svléknout a vyzkoušet metu nejzazší. Když jsem se při psaní s ním dělala, měla jsem v mysli jeho obraz a představu našeho prvního sexu. A ten pořád nepřicházel, jenom jsme se k němu přibližovali.

Je to, jako když si při masturbaci oddalujete orgasmus. Když ho konečně necháte bouřit, je konec. Dál už nic nebude a vám je to vlastně líto, protože než jste vyvrcholení dosáhli, bylo to úžasné. Zároveň jste to už chtěli, ale současně jste si to šetřili napotom a těšili se na to. A teď to proběhlo a je to pryč.

I náš první styk jednoho dne nastal. A schválně tomu říkám takhle, protože se tomu snad ani nedá říkat sex. Možná jsme byli až příliš natěšení a čekali jsme od toho moc. Jenže po ani ne deseti minutách byl konec a zaznělo mi do uší poprvé a zatím naposled v životě: „Promiň.“ spojené s předčasným vystříknutím.

A najednou bylo všechno pryč. Už nebylo na co čekat, nebylo se na co těšit, očekávat už nemělo smysl. A bylo to smutný. Tahle etapa flirtování s blonďákem skončila. Teď zase budu sama bez endorfinů, které mě až do toho osudného předčasného orgasmu doprovázely.

A já se ptám, jestli vůbec stojí za to, hnát se za tou poslední metou, když po ní už nic lepšího a očekávatelnějšího není. Není lepší někdy zůstat na půli cesty? Je.

* Článek je přiřazen k tématu týdne „Život ve snu“.