Rubriky
TT (témata týdne)

Jak jsem místo blogování žila

Ačkoli nejsem žádná ujetá blogerka, která by u počítače trávila veškerý volný čas, stejně si poslední dobou připadám, že už to přeháním. Přestává mě bavit hlavně „povinné“ čtení ostatních blogů. Posledních pár dní jsem se na to vykašlala, nechala jsem emailovou schránku přecpanou stovkou zpráv a upozornění a žila jsem venku, daleko od internetu. Učila jsem se, jak nemyslet na to, že někteří z vás čekají na mou odpověď. Vyplatilo se. Povím vám tři různé příběhy, jež jsem v těchhle dnech bez počítače prožila.

S Romanem jsme si užili krásný romantický večer pod hvězdnou oblohou, která se pomalu projasňovala, až na nás v dálce vykouklo úplně oranžové sluníčko. Byl to moc milý a vtipný muž a měl takový ten větší zahnutý křivý nos, což se mi líbí. Navíc podle nosa poznáš kosa, že ano. Pořád se mě snažil políbit, ale já jsem se nedala. Jenom mě objal a tisknul se ke mně a bylo nám fajn. Po pár dnech si mě přidal do přátel na Facebooku. Že bych ho pozvala do kina, kam máme v plánu hromadně jít? Možná bych mohla, třeba se to políbení nakonec uskuteční.
S Vaškem jsem si totálně pohrála, ale trochu si to vyčítám. Kamarádi mi podali mobil, že volá jejich známý, ať mu něco řeknu. Tušila jsem, o koho jde, ale znám ho jenom od vidění, a tak jsem se v mírné opilosti moc nebránila. Protože jsme zrovna byli na střeše ve čtvrtém patře, zatímco Vašek šel z baru domů a zřejmě čekal pozvání do naší společnosti, rozhodla jsem se, že ho nasměruju tak, aby nás na té střeše viděl. Trvalo to hrozně dlouho, protože pořád nechápal moje bravurní navigační schopnosti po půl litru lambrusca a dvou koktejlech s vodkou. Po čtvrt hodině mých slibných rad stál konečně v ulici, odkud nám zamával, a já se ho laškovně zeptala, že má asi hodně rád úkoly, co? Jen se tak zavrtěl a odpověděl, že ne, načež jsem mu do telefonu tím nejsvůdnějším hlasem řekla: „Vašku, tak mockrát děkuju za krásnej telefonát, bylo to s tebou opravdu úžasný a vydržel jsi dlouho, abys nakonec došel do cíle!“ Zamávala jsem mu z té střechy a rozhodným hlasem řekla: „Tak dobrou!“ Ani mi neodpověděl a rychle z našeho dohledu zmizel, zatímco ostatní se mu ještě nahlas vysmáli. Zahrála jsem si na mrchu, ale třeba mu to líto nebylo… snad.
S Honzou to bylo nádherné už od začátku. Při seznamování mi podal obrovskou ruku a tu moji pevně stiskl. Byl víc než o hlavu vyšší než já, a protože jsme byli na koncertě, musela jsem se na špičkách naklánět až úplně k jeho uchu, aby mi rozuměl. To je tak krásný pocit, když se vám zdá, že tenhle kluk vás musí ochránit před čímkoli! Po koncertě jsme si spolu zatancovali na oldies párty a já jsem zjistila, jak moc nesmělý je. Do ucha jsem mu v tu chvíli už nešeptala jinak, než že jsem se rty dotýkala jeho lalůčku a náhodně ho ochutnávala jazykem. Stejně ale neudělal žádný první krok. Koupil mi další koktejl a tancoval půl metru ode mě. Když se ozvaly pomalejší písničky, nezaváhala jsem už ani sekundu a dala si jeho ruku na záda. Přitáhl si mě a příjemně jsme se kolébali do tónů, které jsme stejně nevnímali. Nebudu lhát, tohohle borce, který se zabývá různými bojovými uměními, jsem nemohla jen tak nechat odejít, a tak jsme skončili u něj v bytě. Já na jeho posteli, on v mých ústech. Já na jeho hrudi, on mezi mými prsy. Já mezi jeho nohama, on mezi mými. Pořád byl milý a hodný a ptal se, jestli jsem v pořádku, a když jsem mu řekla, ať mě zatahá za vlasy, chytnul je někde na konečcích a zatahal jak malé dítě, když trápí svou mladší sestřičku. Bylo to ale dojemné, jak mi nechtěl ublížit. Jeho ruku jsem nakonec navedla tak, jak jsem si to představovala, a ta noc byla skvostná. Vlastně i ráno. A ve vzpomínkách je to najednou ještě úžasnější.
* Článek je přiřazen k tématu týdne „Jak nemyslet“.

93 reakcí na „Jak jsem místo blogování žila“

Máš naprostou pravdu, reálný život je o hodně lepší, než ten internetový. S tím Honzou to muselo být magicky krásné a kouzelné. Život umí dávat úžasné chvíle. ;-)  :-)  :-)  :-)  :-)

To by mě zajímalo, kam na ty chlapy chodíš!
Utéct k životu před psaním jde snadno, ale chtěla bych umět utéct k randění před internety.

[1]: Někdy? Nechtělo by to tak bejt pořád? 🙂

[2]: Jo, škoda že netrvají napořád.

[3]: Dá se být závislá na detoxu? 🙂

[4]: Někdy mi to tak připadá – jako neplacený zaměstnání.

[5]: To je jednoduchý, stačí jít ven a potkat kamarády kamarádů. Pak teda musíš dát najevo trochu zájmu a většinou už si s tím pánové poradí 😉

[6]: To je milý, budu se snažit 😉

[7]: Já nic nerozjíždím, já to hned zase ukončuju :-D Ale někdy mám takový ty patetický chvilky, kdy bych to samý s tím samým chtěla znova.

[8]: Bohužel ne, naštěstí ne.

[9]: A tos ho ani neviděla! :D

Ono někdy je lepší číst než články tak komenty ;-) . Ovšem máme tak trochu stejný vkus. Taky se mi líbí když mi partner hrábne do vlasů a i trochu tvrději si mě přitáhne….. možná že do toho Honzy bych šla o trochu víc.A nenechala jen při jednom setkání. Kombinace bojové sporty a nesmělost to je výzva! :-)

Ano, pokud je příjemný, a to v tomto případě určitě je 🙂
"Detoxikační kúra" přináší nové podněty, něco pak napíšeš, potřebuješ další "dávku" a nakonec ta spirála závislosti třeba skončí manželstvím 🙂

[16]: Vidíš, já abych vůbec mohla se zdravým rozumem přežívat potřebuju bejt zamilovaná pořád. Je lhostejné jestli do někoho nebo něčeho. I když do někoho je o dost lepší…..

Ujetý blogerky tráví na blogu celý čas?
Jéje, ty máš štěstí, že k tobě nechodí komentovat! :-D  :-D ;-)
Tři mladíci, tři příběhy. Musím s tebou pouze nesouhlasit s tvrzením, že podle nosa poznáš kosa. Znala jsem muže s nosíkem jak knoflík a jeho nářadí by mu záviděl kdejaký velekosák! :-D  ;-)

Chápu tě, ale mě to zatím nevadí, jinak po přečtení tvých zážitků, musím konstatovat, že se ti odskočení od blogerského života bohatě vyplatilo… ;-)  :-)

[26]: S tou velikostí a rukama je ještě měřítko. Že prý, když muž natáhne svůj prostředníček podél své dlaně a potom od bodu, kam mu prostředníček na dlani dosáhl ke špičce opět narovnaného prstu (už ne podél dlaně, ale volně), tak to by měla být délka jeho údu. :-P  :-P  :-P

Buď v pohode, ja som na blog nepísala asi 3 mesiace. :D
Možno by si ho mala zavolať skôr na prechádzku, než na niečo hromadné.

….

Okej, dočítala som to celé až teraz. Ber posledného. Damn. ;-)

Jsem ráda, že to tu nezanedbáváš a píšeš, aspoň mám co číst, když je čas, ale někdy je potřeba i vypnout net a koukat kolem sebe. :-)
Jen tak mimochodem, je to jen náhoda? → Humánní cítění: zveřejněno 11:11
Jak jsem místo blogování žila: zveřejněno 22:22
? ;-)  :-D
(Počkala bych na další článek, jaký/jestli bude mít spešl čas, ale zvědavost mi nedala… :D

chudák Vašek ti povím… Ale když pijem, tak se neznáme :D Život bez internetu je super, ale být bez něj bych nezvládla… Mám blog moc ráda, i když na něm trávím až moc času někdy no :D

[39]: Já to tady mám taky ráda, ale jsou věci, který určitě vždycky upřednostním. Jak mi tady s Egopedem [38]: říkáte, že chudák, tak se cítím ještě víc provinile :-? Jděte někam! :-P

[38]: To víš, není Václav jako Václav.

Juj, tak to byla asi větší zábava než čtení si na blog.cz.

Vaška je mi líto, ale třeba ti to ještě někdy trochu vrátí a tím se ti zalíbí.

Jednou, když jsem měl ještě málo letokruhů v průřezu mého těla, jsem se setkal se slečnou, která měla jaksi zájem skončit u ní v bytě. Což se taky stalo. Zkončilo to fiaskem. Chtěla, abych ji dal pár pořádných facek a chytil ji pod krkem :-D. A to bych nikdy ženě neudělal i kdyby to mělo vést k jejímu udělání :-D

[41]: :D a co jste teda (ne)dělali? Jako kdyby mi vyloženě řekl, že mě nechce tahat za vlasy, tak to přejdu, ale když mlčí a aspoň se snaží, tak jsem to, sakra, chtěla pořádně! 🙂
Já na Vaška prdím, to byla jenom sranda. Občas mě to zamrzí, ale snad se přes to přenese. Když jsem ho po týdnu potkala, ani jsem se na něj pro jistotu nepodívala, ačkoli určitě věděl, že jsem to zrovna já, kdo s ním volal. Takovej jsem srab.

[42]: No co by…šel jsem spát s plnou nádobou :-D Aspoň mě nechala u sebe přespat :-D
Ale když nad tím zpětně přemýšlím, určitě jsme mohli dělat plno věcí. Třeba hrát piškvorky :-D
V té době jsem byl ještě docela nesmělej, bylo mi asi 16…teď už nesmělost zmizela po nastolení drzosti. Přesto bych už z principu gentlemana ženu ani na její přání nezřezal. Co kdyby mi to vrátila a já bych se pak neubránil? :-D :-D

[43]: A to jako nemohla mít pro jednou normální obyč sex? Ta byla divná :D
Jako víš co, seřezat, to je moc, to chápu, ale dát jí facku a chytit pod krkem? Tos pro ni udělat mohl :-P

[48]: Bavíme se o chytnutí pod krkem a fackách, ne?! A  myslela jsem, že hledáš nějakou, která se nechá. Nebo snad sháníš nějaký podklady pro další ze sociologických egopedických průzkumů?

[49]: Přésně :D

[50]: Tak když tě to neláká, tak to dokážu pochopit, ale na druhou stranu, když to nevyzkoušíš, tak jak můžeš vědět, že by se ti to nezalíbilo? 🙂

[53]: No, protože jsem psal nejen o škrcení, ale i fackování, jsem si jist, že by mě násílí na ženě bylo proti srsti. Ano je fajn si to připořenit, ale zliskat ženu mi přijde i při sexu dost podivné.
Na druhou stranu, když se jí to líbí, někoho si najde, kdo ji propleskne.
Mě se libí přitažení za vlasy :-D

[57]: Protože se od nehody se strojkem na vlasy stříhám na krátko, rozhodně mě není za co chytit. Teda abych byl přesný, pouze na hlavě :-D
A protože jsem slušný a zadaný chlapec, musím napsat, že když to udělám já vlastní ženě :-D

[60]: No obávám se, že jsem na netu dost viditelnej a tudíž své slušné chování z reálu přenáším pro jistotu i net, neboť by se mi to mohlo docela vymstít :-D
No, jen se tvářím jako anděl :-D :-D

[62]: :-D
Ona ví, že jsem vzorný muž. Vyblbnul jsem se už v mládí dostatečně a jsem rád, že žádné alimenty kvůli své dřívější lehkovážnosti nemám. Nebo se zatím žádná nepřihlásila :-D

[64]: To přijde.. jednou u tebe zazvoní exekutor a bude vymalováno. :-D A že je to přítel tvojí bejvaly, to už bude jenom třešnička na dortu.
[68]: Tak to asi budu muset přijít na to jak se jmenuje.. a založit jí vlastní blog. :-D

No páni 🙂 .. Docela příjemné strávení posledních dnů … to se ani nedivím , že jsi radši "vypla" s několik "známými", než vyčkávat u rozzářené obrazovky na celou naši blogosféru! :D :))

[77]:
userko – všimla jsi si u Akima v jeho posledním příspěvku, jak lehce, či vlastně přímo "obrazně" vyvrátil tvé rčení "podle nosa poznáš kosa!"
Jak vidno, ani na velikosti rukou nezáleží, všimla jsi si toho "herce"?
Obé má maličké a přítom výsledek je přímo nad-velký! :-D  :-D

[80]: No přeci jeho "Hříčky osudu", copak jsi si nevšimla toho překrásnýho zajíčka s malinkýma rukama (češtinářko opravuj!), malinkým nosíkem a jeho velevelké okrasy? Fakt sis nevšimla, ty…, učitelka? :-D  :-D

[81]: Že by měl malý ruce, se mi vůbec nezdá… Prostě normální. A nos má takovej buclatej. Když jsem mluvila o velikosti, nemyslela jsem jenom typ á la Jan Kraus :-D Tyhle buclatý nosy slibujou ještě víc, protože jsou pak buclatý i dole :D

Děvčata, k té vaší debatě přidám ještě mužský pohled na ženy. Říká se, že když má žena ústa od ucha k uchu, jako např. Lucie Bílá, pak od takové raději pryč, protože muž se pak cítí jako vařečka ve velkém hrnci 🙂

[84]: Taky se říká, že baculaté dívčiny mají pipiny široké, jak Čapajev čepici, zatímco vysoké ženštiny mívají úzké pulinky. Dle mých zkušenosti to ale není moc věrohodné. :-P  :-D  :-D  :-D

Gratulujem k životu mimo internetu :-D Tiež som teraz mal dlho výpadok internetu, ale ja som svoj čas využil čakaním na jeho opätovné fungovanie. xD
Ako sa hovorí, good luck, have fun ;-)

A já se tu pobavila, nad přirovnáním mužského a ženského pohlaví. :-D Pozorný čtenář tohoto blogu musí mít jasno, že pisatelka je "rádobychtělka", která sní o něčem, co máme my bez toho, abychom o tom dávali světu na vědomí. :D Tak milá Userko, sni a vymýšlej si dále, neboť kdo umí snít, umí dvakrát žít a jedno zda má ústa od ucha k uchu nebo nos jako kos. :D  :D Pěkný den.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *