Měsíc: Leden 2015

Po delší době jsem si vyrazila do hospody a měl to být povídací večer s kamarádkou. Po pár koktejlech jsem ale u baru spatřila jeho. Před víc než deseti lety to byl totální prasák a ojel, koho mohl. To se mi líbilo už tenkrát. Teď jsem moc dobře věděla, že je to táta od dětí a že jeho paní sedí na baru vedle něj. Vlastně mi to připadalo hezké, že si pořád udělají čas jeden na druhého a vyjdou si na noc daleko od potomků.

Ty pohledy, které jsme jeden ke druhému potají vysílali, byly všeříkající. Kdyby se jejich obsah promítal v prostoru mezi námi, popraskaly by žárovky a možná by i někomu vyskočily oči z důlků. Takhle žhavě jsem se už dlouho na nikoho nedívala a už dlouho jsem to necítila na oplátku. Cítit se chtěná je jeden z nejkrásnějších pocitů na světě.

Černé džíny nechávaly vyniknout jeho bezchybnému pozadí a to strniště, které měl výjimečně na tváři, mě absolutně rozpalovalo.

Sedím si tak na krajíčku židle, jak to mám ve zvyku, když vtom za sebou ucítím pohyb a pak se ke mně někdo zezadu natlačí. „Honzis!“ pronesu zavrhujícím hlasem, ale jakmile se na něj otočím, veškerá odmítavost je pryč. Ach Bože! Jeho tváře porostlé ne moc dlouhými vousy jsou ode mě asi deset centimetrů a já mám nesmírnou chuť se jich dotknout a nechat si jejich hrubostí pohladit dlaň. Kromě toho bych ho se zakloněným krkem nejradši políbila a jeho ruku si strčila pod svoje tričko. Ale ovládám se, a protože za mnou sedí obkročmo, dělám něco mnohem horšího a zavrtím mu v jeho rozkroku zadkem. Ihned cítím jeho dech na zátylku a slova: „Nech toho nebo si tě tady hned ohnu přes kolena!“ Tahle výzva mi okamžitě projíždí celým tělem jako elektrický proud. Kdybych stála, podlomila by se mi kolena. Já ale sedím a cítím jednu jeho ruku na mém pasu a druhou na stehně. Nervózně hledám u baru jeho manželku, která se zdá být zabraná do hovoru s přáteli.

Honza mi po chvíli přeje k narozeninám, a jakmile mi díky tomu vlepí rychlou pusu, je mi jedno, že jsem je měla už dávno. Nejradši bych mu stejným způsobem popřála i k Novému roku a k silvestru a k Vánocům a pak mi dochází, že ještě před nimi měl narozeniny on sám, a tak mu oplácím stejnou mincí. Jsem na něj pořád otočená a nevšímám si už nikoho. Třebaže je už dost opilý, pořád mluví tak chytře a zajímavě. Je to pro mě pozoruhodné, a tak mu věnuju veškerou pozornost. Čas od času se zavrním v bocích a cítím, jak mě za ně pevně chytne, abych s tím přestala. „Už toho nech, copak necítíš, jak mi v něm cuká?!“ výhružně se na mě zadívá a já se pokusím o všeříkající pohled, jímž bych mu dala najevo, že to cítím tak dobře, až to kdesi cuká i mně samotné.

Když po chvíli odejde, vidím ho, jak chce políbit svou ženu, ta se ale odklání pryč. A sakra! Moje svědomí by mi nejradši vlepilo facku, ale je mu jasné, že by se mi to akorát líbilo. Zvedám se a odcházím na dámy. Než se moje vzrušení stihne vpít přes kalhotky i do džínsů, nemilosrdně ho utírám. Pak na sebe civím do zrcadla a připadám si hrozně sexy. Právě jsem si zaflirtovala tak, jak už pár měsíců ne. Snažím se to rozdýchat, když někdo vchází a jeho odraz se objevuje v zrcadle přede mnou.

„Ne, ne, ne!“ říkám přesný opak, než si doopravdy myslím, což Honzis vytuší a nebere na moje slova ohledy. Udělá pár kroků a už je u mě a jeho vousy mě škrábou na tváři, když mě začíná divoce líbat. Ruce mu přitom putují po mém těle a já se teprve vzpamatovávám z toho šoku. Někde na podbřišku už zase pociťuju jeho vzrušení a neváhám ani vteřinu, rozepínám mu ty černé kalhoty a nohou jim pomáhám spadnout na zem. Když z nich vystoupí, odkopne je stranou a pak mi prsty zatlačí mezi čelisti tak, aby se mi pootevřela ústa. Chvíli mě propaluje pohledem, jakoby se ptal sám sebe, jestli mu za to stojím, a já s potěšením zjišťuju, že ano. Hrubě mi stahuje džíny a otáčí mě obličejem k zrcadlu, pod nímž je umyvadlo zapuštěné v mramorové desce, na jejíž hranu mě přitlačí. Mramor studí a ostrá hrana se mi zařezává do břicha. Pod tričkem mi jednou rukou mačká levé prso a čas od času mě zatáhne za bradavku. Druhou rukou svírá sám sebe a zezadu mi projíždí mezi stehny. Cítím, jak tam klouže, a prohýbám se v kříži, abych mu poskytla lepší přístup kamkoli. Chytne mě za pánevní kosti a v tu ránu je ve mně. Hlava mi spadne na jeho rameno a oba přirážíme tomu druhému. Pravou rukou mě začne dráždit na mém nejcitlivějším místě a já se pomalu blížím vrcholu. Než to ale stihnu, vyklouzává ze mě a lehá si na naše kalhoty válející se po zemi. Horlivě na něj nasedám a příjemně to ve mně zabolí. Vezmu jeho ruku a olíznu mu z rozmařilosti prsty. Následně si je vkládám mezi stehna a dvěma pohyby mu ukazuju, jak to chci. Mezitím na něm stále stoupám a zase se propadám a nemůžu se rozhodnout, který z těch pohybů mi přináší větší rozkoš. „Ááach!“ nahlas vydechnu, když mnou projede vyvrcholení, a totálně se mu zhroutím na ochlupenou hruď. Cítím pod sebou, jak začne zuřivě přirážet a za chvíli mi vší silou zatne prsty ve vlasech, takže mi jich pár vytrhne. Jeden poslední pohyb a ustrne. Slyším, jak oddychuje, a pak otevírá oči a já tam vidím ty samé žhavé jiskřičky jako na začátku.

…

Článek je přiřazen k tématu týdne „Zakázáno“.

Myslíte si, že kdybych si to nejdřív nepřečetla na internetu, že bych v jedenácti věděla, co to je masturbace? A že bych o rok později věděla, že klukům se líbí, když s nimi holka mluví perverzně? A že bych ve třinácti zjistila, že mně se líbí, když se mnou kluci perverzně jednají? Že bych ve čtrnácti letech znala tolik kategorií sexu, že bych si neuměla ani představit, že existuje mnoho dalších? Že v patnácti, když by mi zákon konečně dovolil to, co už jsem dávno okusila, bych znala všechny obměny misionáře jako svoje boty? A že v šestnácti bych si přála zažít všechny ty věci, které jsem na netu viděla, anebo tam o nich četla?

Můj život by bez internetu nebyl takový, jaký je. Neumím si to ani představit, že bych se musela považovat za nezkušenou holčičku, která čeká na svou první lásku, aby ji připravil o to nejcennější, co jí čeká v klíně. Díky nulajedničkovým informacím jsem se dozvěděla spoustu věcí, jež jsem se pak chtěla naučit, abych s nimi někoho i sama sebe mohla uspokojit, že žádné Bravíčko by mi je nikdy nebylo schopné poskytnout.

Co víc, bez internetu bych možná doteď nevěděla, co se nejvíc líbí mně. Tolik povídek, jež jsem za ta léta přečetla, a tolik videí, která jsem zhlédla, to se vám dostane pod kůži a chcete to taky zkusit. A jakmile něco vyzkoušíte a zalíbí se vám to, říkáte si: „Třeba je na síti mnohem víc záležitostí, které by se mi líbily, ale o nichž nemám ani tušení.“ A tak hledáte a ochutnáváte a učíte se. Vyjevují se vám možnosti, které by se vám v hlavě zčistajasna nejspíš nevyrojily. A vy je chcete všechny zažít.

A to vůbec nemluvím o tom, že právě díky internetu jsem si různorodými věcmi prošla nejen na vlastní klávesnici, ale hlavně na vlastní kůži.

A to objevování ani zdaleka nekončí…

…

Článek je přiřazen k tématu týdne „Život bez internetu“.