Do šílenosti jsem dospěl

Když jsem ji uviděl, hned jsem věděl, že ji chci. Pohladit ji po jejích tmavých vlasech, zblízka se podívat do jejích modrých očí a ucítit její kůži na té své. Cítit její vůni a nechat se jí unášet. Usmál jsem se na ni.

I ona se na mě usmívala a dlouze si mě prohlížela. Vůbec se nestyděla. Možná se jí moje sem tam šedivé, ale pořád husté vlasy líbily, i když já jsem z nich měl trochu mindrák. Možná se jí líbilo moje tělo, jež jsem sportem udržoval ve skvělé kondici. Možná se jí líbily rysy mého obličeje. Nevím. Jediné, co jsem věděl, bylo, že jí nejsem lhostejný a že se o ni musím pokusit.

Počkal jsem si, až si odskočí, a šel jsem za ní. Místnost pro dámy byla malá, akorát pro jednu ženu. Věděl jsem to, už jsem v téhle restauraci byl dřív a na těchhle toaletách vícekrát. Vše zde bylo čisté a kolem umyvadla byl mramor. Studený a lesklý. Potichu jsem zamkl vstupní dveře a čekal, až spláchne a vyjde. Představoval jsem si její překvapení. Bude ráda? Nebo začne vyvádět?

Lekla se mě. Ale ihned nasadila kamennou tvář, umyla si ruce, strčila je pod vysušovač a pak pravačku natáhla směrem ke mně se slovy: „Jsem Adéla.“ Stiskl jsem její malou dlaň a také jsem se představil. Chtěla si se mnou hrát. Možná ještě netušila, čeho jsou chlapi jako já schopní. Nejspíš si myslela, že si zkusí flirtovat se starším mužem, který ji nechá jít, jakmile ji to přestane bavit. Omyl. Přitáhl jsem si ji k sobě, chytnul ji v pase a lehce vysadil na mramorovou desku u umyvadla.

Kolik vážila? 40? Víc určitě ne. Řekl bych, že čtyřku měla i ve svém věku. U stolu v restauraci na ni čekali nejspíš rodiče, ale zatím byla pryč pět minut, nemusí se o ni bát. Na pár dalších minut se o ni postarám sám!

Bylo to k neuvěření, ale ta malá holka si přede mnou pohodila vlasy a leskem přejela své už tak červené rty. Přesto že se chovala tak suverénně, cítil jsem, že se chvěje. Možná ji jen studil mramor, na kterém měla položená holá stehna, která jí nestačila zakrývat krátká sukýnka. Nohy měla pevně u sebe. Věděl jsem, že to s ní nebude tak jednoduché, že přestane být tak vláčná, jakmile se moje ruka dotkne jejích malých prsou. Přes tričko a silně vycpanou podprsenku jsem jí stiskl obě ňadra. Zatím se stále usmívala a čekala, co bude dál. Zajel jsem jí pod tričko i podprsenku a ucítil je. Byly to malé hrbolky s ještě menšími bradavkami. Nebyly pro mě zklamáním, ačkoli s podprsenkou se zdály o tolik větší. Už znám tyhle triky mladých holčiček. Teprve teď jsem v její tváři zahlédl stín obav. Doufal jsem, že nebude křičet. Nemám rád, když musím jednu ruku obětovat na ztišení výkřiků. Zatím se k tomu ale neměla. Třeba už si uvědomila, že je bezbranná a v pasti. Třeba se jí to i líbilo.

Neurvale jsem jí roztáhl nohy od sebe, vyhrnul sukni a přejel dlaní po růžových kalhotkách, abych pod ně vzápětí vniknul prsty a přejel po jejím zatím možná netknutém místě rozkoší. Nebyla ani trochu vlhká. Bylo mi to jedno. Sundal jsem ji na zem a otočil k sobě zády. Ohnul jsem ji před sebou a chytil ji za boky. Její hlava se teď ocitla pod vysušovačem rukou, a tak jí vítr rozfoukával vlasy. Já jsem strčil dlaň pod dávkovač mýdla, který fungoval na pohyb, a nechal si do ní natéct mazlavou tekutinu. „Promiň, Adél,“ stačil jsem ještě vydechnout, když jsem si po mém náčiní roztíral mýdlo. Pak už nebyla suchá a její místečko už určitě nebylo netknuté.

…

Článek je přiřazen k tématu týdne „Jsem šíleně dospělý/á!“.