V nejbližších týdnech mě nově najdete na userka.cz. 😉
Autor: userka
Tento blog nově najdete na odkazu userka.cz. Budu se těšit na vaši návštěvu. 😉 Fungovat začne v následujících týdnech.
10) Kdyby ses na jednu z těchto otázek mohl/a zeptat kohokoli z blogerů, čí odpověď, na kterou otázku by tě nejvíc zajímala? Vžij se do daného blogera a zkus za něj odpovědět sám/sama.
Než si přečtete odpovědi našich blogerů, můžete si připomenout, na co se onehdy ptal Surpan, a jak jsme odpovídali.
A teď už názory zúčastněných.
Sugr – sugarless.blog.cz
Nechci se ptát, chci poděkovat Tobě za to, že jsi mi oslovila a poslala mi mail, který začínal tak hezky: „Ahoj moje oblíbená blogerko.“ Díky moc.
King Rucola – nivnice.blog.cz
Tak sú viacerí. Aby som nikoho neurazil, keď ho neberiem, nevyzvem, tak beriem Teba! Teba tu mám už servírovanú na striebornej tácke, oder?
Odjakživa som si myslel ako to môže byť, keď sa prevtelím za ženu…Aké to bolo s Tebou, drahá Userka, ohľadne otázky-bodu čislo 5?
(Userka odpovedá príjemne zachrípnutým hlasom z ktorého srší sex:)
Moja odpoveď je pomerne jednoduchá a komplexná zároveň. Nemohla som sa skoro dočkať, kedy mi to niekto urobí. Aj som sa trochu bála, vraj to môže bolieť, aj som ale myslela, že to už asi nevydržim. Dychtivo som vyčkávala na princa na bielom koni, ktorý nešiel a nešiel. Namiesto princa sa tu namachomejtl taký skrachovaný študent, ktorý mal tú výhodu, že už trochu vedel, „vo co gou“. Ja naivná a čakaním nadržaná som ochotne podľahla. A tomu smradovi sa jeho „verkzojg“ nepostavil! Asi sa zľakol vlastných hrdinských chvastavých rečí, pretože viem, že nie len jemu, ale hromade iných bloggerov som sa strašne páčila, strašne „zamlouvala“. Bola som mladá, šťavnatá, čerstvá, neopotrebovaná. Navyše dychčiaca po poznaní, skúsenosti. Proste jednou trefnou vetou typické „děvče k zakousnutí“! Na tom to teda určite neležalo, nestroskotalo. Jemne som ho vyhodila a vyžalovala sa svojmu otcovi.
Ten ma s porozumením vzal za ruku…
Ovtedy sa venujem len vážnemu štüdiu…
(Tu celkom nečakane zakončila Userka svoju spoveď.)
Akas Akim – akasakim.blog.cz
Asi bych se zeptal Stupruma na otázku číslo 6. A možná bychom se potom konečně dozvěděli, kolik holčiček v opilosti už zabil.
Egoped – egopedie.blog.cz
Bohužel už vůbec nevím, kdo tady vlastně ještě bloguje a u těch, co to vím a zajímalo by mě to, tak ti jsou už v tomto dotazníku zahrnuti.
Platan – uplatana.sk
Zaujala ma otázka číslo 6 a opýtal by som sa ju Teba drahá Userka. A odpoveď … podľa mňa si určite dávaš na pizzu ananás.:P
Čerf – pvapenik.blog.cz
Rád si přečtu všechny odpovědi. Kdybych měl pocit, že si za ostatní umím odpovědět sám, nemusel bych se ptát. Ostatně – jeden z nepříjemných rysů dneška je skutečnost, že když se lidé ptají, často nechtějí znát odpověď, ale chtějí jen ubezpečit v tom, co si sami myslí. No nemám snad pravdu? 🙂
Jan Turon – janturon.blog.cz
Kdybych to uměl odhadnout, asi bych tu otázku nepokladal…. Ovšem zeptal bych se vás (Userka) na otázku číslo šest, možná bych se dověděl něco o bouřlivém mladí..
Bloud – web-load.blog.cz
Zeptala bych se Tlusťjocha na otázku “ Z čeho máš strach?“
Tlusťjoch v zastoupení: „Ze strašilek.“
stuprum – stuprum.blog.cz
Chtěl bych vědět, jestli má well.bloud.ka nějaké roztomilé úchylky a taky, jestli je userka zadaná (mimo soutěž).
Miloš – mish-mash.blog.cz
Mě nejvíc zajímá, jak se blogeři popasují s otázkou č. 5. Nevím, komu otázky posíláš, ale třeba u věku první sexuální zkušenosti bych tebe tipoval na 12 a Čerfa, že se z odpovědi dovedně vykroutí.
Malkiel – malkiel.blog.cz
Tento bod je pro mne takřka neřešitelným úkolem. Za prvé jsem již poněkud odtržen od blogového světa a za druhé nemám vůbec žádné nutkání klást komukoliv jakoukoliv otázku. Proto bych si místo otázky dovolil dát blogerům takové doporučení:
Lidi, nezasírejte se negacemi vůči komukoliv a čemukoliv. Nebuďte nasraní na Babiše, Zemana, Kalouska, Fialu, Okamuru, Hřiba, uhlíkovou Grétu, Rusko, Čínu, Ameriku, Evropskou unii atd, atd. Co svět světem stojí, tak vás vždycky někdo nebo něco může srát. Jenže i při sebelepší vůli nemáte možnost to změnit, protože takový svět už prostě je. Můžete povykovat na demonstracích, můžete psát zlostné komentáře v diskuzích, můžete vzteky kvasit při sledování Moravce či Soukupa v televizi a nebo taky můžete někoho majznout trubkou po hlavě. Ale nic tím nezměníte, jen budete zbytečně plýtvat svojí životní energií. Navíc není nikde psáno, že zrovna vy musíte mít tu správnou pravdu pravdoucí, protože lidé jsou bytosti omylné. Vždy záleží na úhlu pohledu. Podobné věci, které teď štvou vás, už štvaly obyčejné Babylónce, Egypťany, Římany a mnohé další, kteří se již dávno v prach obrátili. Stejně jako se časem v prach obrátíte i vy.
Proto si zatěžujte hlavu pouze tím, co sami můžete změnit. A to především v sobě a ve svém nejbližším okolí. Užívejte si radostí života, protože když budete chtít, tak těch radostí můžete najít spoustu. Například já mám teď třeba ohromnou radost, že mne přestaly bolet záda. Což není tak úplně samozřejmostí, protože další miliony lidí na celém světě ta záda bolí dál. 😉
TlusŤjoch – tlustjoch.blog.cz
Otázku č.2 bych rád položil Čerfovi (pvapenik.blog.cz). Co se týče pohybů při fotografování, odpověděl by, myslím, stejně jako já – jen ten tanec by byl z kategorie latinskoamerických.
Krutomýval – krutomyval.com
Co udělal někdy špatného Bloud. Ta na mě působí jako taková milá a hodná osoba, že by pravděpodobně odpověděla, že to nejhorší co udělala a považuje za selhání je že mne stále ještě nepozvala na své domácí koláče (jelikož ví, že husu nejím). Připomínám: má stále čas to napravit.
Surpan – surpan.blog.cz
Protože nemám bohužel moc přehled o názorech ostatních blogerů, netroufnu si odhadovat, co si kdo myslí. Ale co by mě zajímalo je, jak to že si Userka po tak dlouhé době vzpomněla na tento druh otázek? Odpověď bych ale nechtěl domýšlet, ale slyšet od ní 🙂.
VendyW – worlddandie.blog.cz
1. Zeptala bych se na otázku č.10 . Ale koho bych se zeptala, to je dost těžké. U těch které jsem poznala osobně bych si možná troufla odhadnout odpověď na kteroukoli otázku. A u těch které znám jen virtuálně…. Vážně nevím.
Zlomený meč – zlomenymec.pise.cz
Myslím, že na několik otázek odpověď znám (např. strachy Cukra nebo Raduš bych asi trefil, navíc Hrozně Tajná Eufémie o tom taky psala článek)… ale protože jde o dost osobní otázku, tak si to netroufnu tu uveřejňovat. Ale vím, že Tlapka a Hrozně Tajná si píšou psané dopisy (nejsem si jistý, jestli se k nim už někdo nepřipojil). A co se týče první otázky o úchylkách, tak MoW je starej úchylák, ale tak to ví asi každej 😀
Weiler – naobojku.blog.cz
Jen tak pro srandu bych se asi zeptal Ell-e (me-naive.blog.cz) na tu první. A stejně ze srandy bych řekl, že si hned po příchodu domů odplivne, třikrát se zatočí dokola a patou kopne do dveří 😀
Jsme tu hotoví? Achjo. Tohle vyčerpá mou blogovou aktivitu na dalších pět měsíců… 😀
userka – userka.blog.cz
Rozhodla jsem se zneužít své postavení a doptat se podle dosavadních odpovědí. Ale dodržím aspoň druhou část otázky a dopíšu vaše odpovědi podle sebe. A na ty vaše skutečné budu čekat v komentářích.
Sugr – Proč jsi odpovídala tak stručně? Nechceš přeci jen něco rozvést? / userka za Sugr: Každou odpověď bych mohla rozepsat na celé stránky, ale soukromí je mi přednější.
King Rucola – Proč bylo studium mrháním času? / userka za Kinga: Zpětně se to tak jeví, ale ve skutečnosti mi studium a všechno, co s ním souvisí, dalo spoustu podnětů a vjemů, které se v životě hodily.
Akas Akim – Co romantického a co animálního bys chtěl s kterou blogerkou dělat? / userka za Akima: Po dlouhé procházce pod rozkvetlými třešněmi bych userku přivázal k jednomu ze stromů, sundal bych jí páskové boty na podpatku a vášnivě si pohrál s jejími nožkami.
Egoped – Tvoje poprvé na etapy mě zajímá… / userka za Egopeda: Ve čtvrtek jsem ji svlékl, v pátek jsme se dotýkali a v sobotu jsme se konečně spojili.
Platan – Když ani na vlastní svatbě nebudeš tančit, znamená to, že by ses někdy chtěl oženit? / userka: Ano, myslím si, že manželství ke vztahu patří. Vlastně už přemýšlím nad prstýnkem pro svou milou.
Čerf – Kdo je ten TEN ČLOVĚK? / userka za Čerfa: To zůstane tajemstvím, protože její totožnost na blog nepatří a ani s blogem nijak nesouvisí.
Jan Turon – Co jsi propásl? / userka za Jana: Neřekl jsem jedné ženě, co jsem jí říct chtěl, a tím jsem ji ztratil.
Bloud – Máš s misofonií problém i při sexu? / userka za Blouda: S mým momentálně nejoblíbenějším mužem nemám v sexu problém žádný.
stuprum – Co bys na kůži nakrelil mně? / userka za stupruma: Tobě bych něco napsal na záda a schválně bych ti řekl, že jsou tam hrubky, aby ses kroutila a snažila se je najít a zbavit se jich.
Miloš – Neřekneš nám přeci jenom něco více k otázce č. 5? / userka za Miloše: Do svojí manželky jsem se zamiloval v 19 letech a tehdy to pro mě také bylo poprvé právě s ní.
Malkiel – Opravdu se nehrabeš v minulosti a dokážeš všechno nedůležité a neovlivnitelné hodit za hlavu? / userka za Malkiela: Snažím se, ale někdy je to těžké a člověk se neubrání přemítání co by kdyby.
TlusŤjoch – Čí adresu bys chtěl získat, abys mu mohl poslat pohlednici? / userka za TlusŤjocha: Je to dost drahá sranda, ale chtěl bych adresy úplně všech, kteří by o to stáli.
Krutomýval – Objevuje se ve tvé tvorbě odkaz na tvou sestru? / userka za Krutomývala: Jistě, třeba v Šeptej nahá stín a v různých povídkách jako třeba…
Surpan – Naštvala jsem tě, když mi zveřejnění tohoto rozhovoru trvalo tak dlouho? / userka za Surpana: Nechtěl jsem to říkat nahlas, ale docela mě to štvalo.
VendyW – Proč jsi od manžela neodešla dřív? / userka za VendyW: Bylo to těžké rozhodnutí. Měli jsme domácnost a děti a všechno utnout bylo děsivé.
Zlomený meč – Nelze se nezeptat na to tajemství, které se má týkat první lásky nebo sexu. / userka za Zlomeného: Poprvé jsem se zamiloval v 15 a čekal jsem až do 19, než si mě moje vyvolená vzala do postele. Tam jsem zjistil, že mě už vlastně nepřitahuje a odešel jsem hned po orgasmu. Svém.
Weiler – Co je podle tebe tvůj největší potenciál, o kterém se bojíš, že ho nevyužiješ? / userka za Weilera: Napsat úchvatný příběh, který pohltí generace.
Na názory ostatních čtenářů se těšíme v komentářích.
Pokud bys právě ty chtěl/a uspořádat další ročník rozhovoru, ozvi se mně a Surpanovi.
Už zveřejněné odpovědi:
Zamilovala jsem se. Bylo mi 16 a náš učitel češtiny, ačkoli nebyl žádný krasavec, mě neskutečně okouzlil. Asi proto že mám český jazyk taky ráda a že on o něm uměl mluvit dost poutavě. Při hodině jsem jen seděla a upírala na něho svůj zrak. Po pár hodinách jsem si uvědomila, že se někdy přestávám soustředit na obsah jeho slov a začínám si představovat, co bychom u té tabule mohli všechno dělat. A na jeho učitelském stole. A na mojí lavici. Na parapetu. Na židli. Pod portrétem Václava Klause. Všude.
Po pár měsících se v naší škole dostavělo nové křídlo a pan profesor, jak jsme všem říkali, i když takový titul neměli, získal nový kabinet přímo v nové školní knihovně v podkroví. Nádherné místo, které mi do hlavy vnuklo další a další představy. Neměla jsem ale odvahu něco zkusit. Přeci jen to byl můj učitel a sám mi větší náklonnost najevo nikdy nedal. Musela jsem počítat s tím, že na konci čtvrtého ročníku před ním budu sedět u maturity a nebylo by záhodno si u něj jakkoli pokazit reputaci.
Jenže je něco silnějšího než láska a lidská přitažlivost? Mně to tehdy opravdu připadalo jako láska a myšlenky na sex s tím souvisejí. Pan profesor byl vysoký a docela statný, i přestože měl velmi úzká ramena, což zpětně nechápu, jak se mi tenkrát mohlo líbit. Bylo mu něco přes třicet a měl líbezně podmanivý hlas a působivou intonaci. Mohla bych ho poslouchat celou noc.
Po vyučování stojím před dveřmi školní knihovny a váhám. Nakonec vejdu do velké otevřené místnosti s mnoha policemi s knihami. Všude jsou trámy a střešní okna a celý prostor se zdá přímo magický. Na konci knihovny má své místo pan profesor. Trochu zakryté regálem, ale vidím část jeho postavy, že tam sedí a něco píše. Projede mnou vlna vzrušení a udělám pár kroků kupředu.
„Dobrý den, Lucie, co vás přivádí?“ osloví mě a já si uvědomím, že jsem si bláhově nepřipravila žádný důvod své návštěvy. „Dobrý den, pane profesore, jdu se podívat na knížky. Co děláte?“ zeptám se, jako kdybychom snad byli staří známí a povídali si takto běžně. Pousměje se, zaklapne třídní knihu v modrých deskách a vstane. Cítím, jak vlhnu, když stojí tak blízko u mě a v hlavě se mi promítají různé střihy našeho možného budoucího života – jdeme parkem a držíme se za ruce, starám se o jeho dvouletou dceru, procházíme svatebním špalírem poté, co jsme si řekli „ano“…
„Lucie, knihovna je zavřená, už jsou tři hodiny,“ pronese a dojde zamknout dveře. Uvědomím si, že má pravdu a že v celém podkroví vlastně nikdo jiný není. „Nezdržuju vás?“ zeptám se ho jen tak, aby řeč nestála. Mezitím dojde zpátky ke mně a cíleně sáhne po růžové knížce, kterou už jsem viděla v hodině češtiny. Maupassant. Asi. Autorství nebylo nikdy prokázáno. Neteře paní plukovníkové. Kniha plná erotiky, jejíž čtení na hodině mě nenechávalo v klidu sedět. „Nechcete si, Lucie, přečíst třeba tuhle?“ zvedl obočí a já si uvědomila, že ještě od nikoho moje jméno neznělo tak nádherně. „Pane profesore, jak se vám líbí váš nový kabinet?“ otázala jsem se ho a knížku si od něj vzala do rukou. „Máte tady krásné trámy, vypadá to skvěle!“ pochválila jsem nové prostředí a na jeden z trámů vycházející od podlahy až ke stropu jsem položila dlaň. Přistoupil ke mně a opřel mě zády o dřevěný trám. Jakmile se mě dotknul, málem jsem vybuchla. Tohle počáteční vzrušení, to je důvod všech nevěr. Tohle nezažijete s někým, s kým jste několik let.
„Lucie,“ opět pronesl mé jméno způsobem, že jsem mu visela na rtech, „proč jste opravdu tady?“ zeptal se a já věděla, že tohle je rozhodující chvíle. On si přece jako učitel na střední církevní škole nemůže dovolit jen tak si něco začít se studentkou. Chce si být aspoň trochu jistý, že to tak opravdu chci i já. Že za hodinu nepoběžím za třídní a nebudu si stěžovat. „Pane profesore, proč byste chtěl, abych tady byla?“ trochu jsem ho škádlila, protože jsem za nic na světě nemohla říct pravdu – že ho miluju a že s ním chci být. „Lucie,“ oslovil mě a viděl, jak se mi zvedly koutky úst, když jsem zase uslyšela své jméno, „když budete chtít, abych přestal, řekněte to!“ důrazně mi poradil. „To se nestane,“ vydechla jsem, když jsem ucítila jeho rty na svém krku.
Ruce mi položil na boky a pomalu je sunul nahoru, až se dostal pod tričko na holou kůži. Své rty přesunul na ty moje a poprvé jsme se políbili. Podívali jsme se tomu druhému do očí a já se zamilovala ještě víc. Co si asi myslel on, na to se ho jednou zeptám. Stále jsem měla za zády sloup a on se na mě tlačil zepředu. Byla jsem v sevření a v očekávání toho, co přijde dál. Z rukou mi vzal knížku a něžně ji položil stranou. Láska k literatuře se v něm nezapře. Pak mě pohladil po tváři a já si to vyložila tak, že láska ke mně se v něm taky nezapře. Vtom mě prudce otočil čelem k trámu a zatímco předloktím si mě tam přidržoval, druhou rukou si rozepínal pásek a kalhoty. Udělala jsem to samé a nechala jsem džíny spadnout ke kotníkům. Cítila jsem jeho pohled na mém zadečku a trochu jsem si přešlápla, abych měla nohy víc od sebe. Dlaní se mi zabořil mezi nohy a i přes kalhotky musel cítit, že jsem úplně mokrá. To chlapa potěší, ne?
Stáhnul mi červené kalhotky a slyšela jsem ho, jak si nasazuje kondom. Konečně dospělý muž, který myslí na všechno. Za tu chvíli v jeho kabinetě jsem ho milovala třikrát víc než před příchodem. Pak se svým penisem prodral mezi má stehna a párkrát mi po ní zvenku přejel celou svou délkou. Nikdy mě ani nenapadlo, že takhle by se to mohlo dělat, ale v tu chvíli to bylo to nejlepší, co jsem kdy pocítila. Když ho měl ode mě úplně mokrý, pomalu ho vsunul do mě. Těch pár vteřin, kdy do mě pronikal hlouběji a hlouběji, bylo nepopsatelných. Kdybych nevěděla, co je to orgasmus, myslela bych si, že tohle – teď a tady – je ono.
Vytáhl mi ruce nahoru a jednou svou velkou dlaní mi je držel přimáčknuté na sloupu. Moje prsa narážela do trámu v rytmu, který si sám určoval, když si mě zezadu vášnivě bral. Špulila jsem na něj zadek a jeho rychlý dech cítila vzadu ve svých vlasech. Pak mi pustil ruce a provlékl je zepředu mezi moje nohy. Hrál si tam se mnou svými prsty a přitom do mě stále narážel. Bradu si opřel zezadu o moje rameno a soustředil se na mě. Věděl, co dělá a já to na něm zbožňovala.
„Ještě!“ vykřikla jsem, když jsem pocítila, že se jeho ruce chtějí vzdálit. To ho vyburcovalo a párkrát do mě mocným přírazem strčil svého ptáka, zatímco mě stále hladil po klitorisu. Udělala jsem se tak, že kdybych na takový orgasmus měla tlačítko, nedělala bych celé dny nic jiného, než ho mačkala. Jeho mokrá dlaň se objevila na mých ústech, ani jsem to hned nezaregistrovala. Asi mě chtěl trochu utlumit, ale já ani nevěděla, že jsem vykřikla nebo hlasitě vzdychla. Byla jsem mimo. Podél trámu jsem se svezla na zem a lehla si na záda. Na nic víc jsem neměla síly. Skrčil mi nohy v kolenou a opřel je o mou hruď. Vzápětí do mě zase vklouznul a já ho cítila hrozně daleko v sobě. V téhle poloze mě jeho přírazy bolely, jak pronikal hluboko, ale jeho výraz říkal, že teď už by ho nezadržely ani moje případné protesty.
„Pane profesore,“ oslovila jsem ho udýchaně, „udělejte se do mě!“ Hlava mu spadla níž a já ucítila, jak ve mně jeho penis pulsoval. Počkal asi pět vteřin a pak ho ze mě opatrně i s plným kondomem vytáhl. Odešel se otřít ke svému stolku a já se začala oblékat, protože mi na podlaze už byla zima.
Akorát jsem si přetáhla tričko přes rozcuchanou hlavu, když ke mně ještě nahý přistoupil: „Lucie, škoda že vás nemohu oznámkovat za tohle.“ Uculila jsem se a nezmohla se na kloudnou odpověď. Přitom jsem nic neudělala, zpětně si připadám až hloupě, že jsem nebyla víc aktivní.
O pár měsíců později na maturitním plese ke mně přicupitala jeho roztomilá dcerka a do střevíčku, kam jsme sbírali mince – většinou koruny a dvoukoruny, mi dala dvacetikorunu. Podívala jsem se na pana učitele a ten na mě zdálky mrknul. Tehdy už to pro mě bylo jen milé gesto. Už jsem milovala někoho jiného.
A teď? Miluju zase někoho jiného, ale na pana profesora si někdy vzpomenu a přemýšlím, jestli ho do jeho podkroví nepřijet navštívit. Co by asi řekl? Co by se stalo po patnácti letech?
* Článek přiřazen k tématu týdne „Zavřeno“.
9) Věříš Andreji Babišovi a měl by podle tebe setrvat ve své funkci premiéra?
Než si přečtete odpovědi našich blogerů, můžete si připomenout, na co se onehdy ptal Surpan, a jak jsme odpovídali.
A teď už názory zúčastněných.
Sugr – sugarless.blog.cz
Ne, a ne.
King Rucola – nivnice.blog.cz
To, čo som o ňom počul je pozitívne. Ináč ho ako cudzinec vlastne nepoznám…
Akas Akim – akasakim.blog.cz
Soudruhovi Burešovi nevěřím ani nos mezi očima. Rád bych se pletl, ale pro mě je to bezpáteřní a bezcharakterní lhář a v podstatě mafián, který navíc trpí spasitelským syndromem. Upřímně, z jeho oligarchisticko populistické politiky mě mrazí. Nechápu, proč mu tolik lidí zobe z ruky. Vlastně to do jisté míry chápu, má obrovskou moc a neskutečný majetek, dává lidem práci, stejně tak to dělal Hitler, nebo pak bolševici. Co si budeme nalhávat, politika je za každého režimu veliké svinstvo, ale parlamentní demokracie nabízí možnost, jak se alespoň některých lumpů legislativně zbavit, nebo je přinejmenším za jejich nekalosti potrestat. Jenže Babišovo mocenské perpetum mobile se začíná rozjíždět takovým způsobem, že z toho až naskakuje husí kůže. No logicky, jeden člověk a má vliv na média, soudy, policii, veškerou správu. A to mi nikdo nevymluví, že to tak není. Z toho se až hlava točí. Navíc, pokud je to člověk, který soudě jeho minulosti je schopen spolupracovat v podstatě s kýmkoliv a jakýmkoliv způsobem. Bože, kéž bych se pletl a Babišovi křivdil. Ten člověk se nikdy premiérem stát neměl.
Egoped – egopedie.blog.cz
Nevěřím mu ani dobrý den. Pověsit funkci na hřebíček měl už dávno. Ale ono to jednou přijde.
Platan – uplatana.sk
Čerf – pvapenik.blog.cz
Nevěřím ani trochu. Nemám rád ty, kteří ze svých vlastních průšvihů viní všechny kolem sebe, jen na sebe při tom skromně zapomínají. Ve funkci by zůstat neměl, a proto zůstane.
Jan Turon – janturon.blog.cz
Andrej Babiši nevěřím ani Dobrý den. Nejsem si však jist, zda by odstoupení něčemu pomohlo… Vše negativní o něm bylo veřejné známo už před volbami a přesto je vyhrál…
Bloud – web-load.blog.cz
Věřím mu, že maká (ale byla bych radši, kdyby si v zájmu nás všech ostatních odpočinul) a že se ho nezbavíme (to doufám platí jen do příštích voleb).
stuprum – stuprum.blog.cz
Téma Andreje Babiše je pro mě dlouhodobě nepříjemné. Zcela v duchu řeckého myšlení se domnívám, že zasluhuje pykat za svou hubris, nabubřelou pýchu spojenou s namaštěnými kapsami a že ho dříve či později stihne ate, šílenství.
Miloš – mish-mash.blog.cz
Pokud není pravomocně odsouzen, měl by ve funkci zůstat. Reportáže jako ta od dua Slonková&Kubík či demonstrace přiživované zoufalci typu Kalousek, Němcová považuji za vrchol ubohosti. Babiš je očividně velmi schopný člověk.Když zůstanu u politiky, zvyšováním důchodů a slevami ve vlacích a autobusech pro studenty a seniory 65+ odčerpal hodně voličů levicově zaměřeným stranám, výroky, že stát bude efektivně řídit jako firmu, zase imponuje pravičákům, protiimigrační rétorikou vzal vítr z plachet Okamurovi a snad jedině pirátům asi nekonkuruje, ale to je spolek chaotů bez zřetelného programu, že tam se není čeho chytit.
Malkiel – malkiel.blog.cz
Toť přímo trendová otázka, která mne může zařadit mezi Babišovce nebo Antibabišovce a následně schytávat nadávky z jedné či z druhé strany barikády. Proto předesílám, že nejsem ani jedno, ani druhé. Jako rodilé a ortodoxní Váhy ani nemohu mít jazýček vah vychýlený na jednu či druhou stranu. Navíc nejsem ekonom, abych mohl Babišovo fungování ve funkci premiéra dostatečně fundovaně posoudit. Proto si třeba všímám vedlejších znaků. Pokud například vůči Babišovi velmi ostře vystupuje největší politicky dosud činný polistopadový šejdíř Mirda Kalousek, tak to ve mně vyvolává podezření, že tu funkci premiéra Babiš možná až tak špatně nevykonává.
TlusŤjoch – tlustjoch.blog.cz
Kostelecké uzeniny nejsou k jídlu, takže mu nevěřím. Stát se jako firma prostě řídit nedá. A nemám rád lidi, co se vychloubají cizím peřím.
Krutomýval – krutomyval.com
Šmarja ne. A ne. Jako (bývalý) právník, a navíc specialista na boj proti korupci, mám k tomuto člověku, jehož podnikání jsem měla možnost v rámci své profese i přímo zkoumat, velkou nedůvěru.
Surpan – surpan.blog.cz
Když se objevil jako „nepolitik“, který bojuje proti staré gardě, bohužel jsem mu naletěl. Naštěstí můj hlas nedostal ani tehdy. Bohužel se časem ukázalo, co se dalo předpokládat. Samozřejmě, že teď po něm jde konkurence, jdou po něm novináři, těch kauz je příliš mnoho a další hromada, o kterých se zatím ani nemluví (si myslím). Ale podle mého si za to může naprosto sám, nikdy nic nevysvětlí a jen útočí na ostatní. Měl by odstoupit z funkce premiéra a jestli je nevinný, jak o sobě rád říká, tak by měl nechat vyšetřování doběhnout, neblokovat ho, neovlivňovat syna, měl by se s Faltýnkem vzdát imunity a postavit se průseru čelem jako chlap. Pokud se očistí, jako že opravdu očistí, nemyslím tím, že z toho zase nějak vybruslí, ať se zase jako premiér vrátí. Voličskou základnu na to má.
VendyW – worlddandie.blog.cz
Nevěřím mu ani dobrý den, stejně jako většině našich politiků. A ani tomu mstivému starci který sedí na Hradě.
Zlomený meč – zlomenymec.pise.cz
Pardon, ale politickým otázkám se na internetech a na svém blogu snažím vyhýbat. Od toho máme na Píše.cz jiné lidi. Pokud takové na Blogu.cz nemáte, dejte nám vědět, rádi vám je půjčíme 😀
Weiler – naobojku.blog.cz
Ne a ne. A to neopakuji kvůli zdůraznění, nýbrž abych odpověděl na obě otázky, protože odpovědi na sobě až tak nezávisí. Ve funkci by totiž neměl být nehledě na jeho aféry. Ale to je politická preference a na to se asi tahle otázka zrovna neptá, co? Já se do toho ani nechci pouštět…
userka – userka.blog.cz
Nevěřím, ale moc se o politiku nezajímám. Jedno ale vím, že díky Babišovi a Zemanovi je u nás v zemi pořád veselo a máme se čemu smát.
Na názory ostatních čtenářů se těšíme v komentářích.
Už zveřejněné odpovědi:
8) Udělal/a jsi někdy něco tak špatného, že si to už navždycky budeš připomínat jako selhání? A co?
Než si přečtete odpovědi našich blogerů, můžete si připomenout, na co se onehdy ptal Surpan, a jak jsme odpovídali.
A teď už názory zúčastněných.
Sugr – sugarless.blog.cz
Ano, ale nesvěřím to ani virtuálnímu světu blogovému.
King Rucola – nivnice.blog.cz
Musím rozmýšlať, teraz ma nič nenapadá. Asi som sa nemal oženiť…Tiež som príliš veľa času premrhal štúdiom, dnes by som to už nerobil…
Akas Akim – akasakim.blog.cz
Když mamina umírala, tak jsem pár věcí neustál a nechoval se k ní vždy úplně dokonale. Snažil jsem se ji trošku vyburcovat k větší aktivitě a k lepší psychické kondici, což by ji pomohlo při léčbě, která byla stejně od začátku, díky závažnosti oné choroby víceméně marná. V jednu dobu se mezi námi vytratilo takové to rodičovské pouto, to mě hrozně moc mrzí. Byl jsem zoufalý a tak jsem dělal psí kusy ve stylu pokus, omyl a asi jsem občas působil jako slon v porcelánu. Mamča pak už měla takový ten svůj Svět, asi už také tušila (ačkoliv ji to nikdo nikdy ani nenaznačil), že už je hodně zle. Dodnes si vyčítám, že jsem se s ní patřičně nerozloučil, to co nás mělo ještě více spojit, nás naopak rozdělilo. Celý život trpím pocitem určité vykořeněnosti a tohle smutné období ve mně tento dojem dost prohloubilo.
Egoped – egopedie.blog.cz
Nic mě nenapadá tak zásadního. Za každým mým menším selháním totiž vždy následuje celá řada velkých úspěchů!
Platan – uplatana.sk
Moje omyly boli väčšinou ľúbostného charakteru. Asi tie budem považovať za zlé. Zbytočne polámané srdiečka lebo som v láske ešte nevedel chodiť a nepoznal som sám seba.
Čerf – pvapenik.blog.cz
Musel jsem si dát dva panáky, abych se tolik nestyděl, a takto vyzbrojen jsem se po dlouhém odhodlávání zbaběle zúčastnil „voleb“ v roce 1986. Mnohokrát jsem si na ten pocit intenzivního studu vzpomněl při skutečných volbách a vždycky se mi vybaví to dilema mezi vlastním nepochybným morálním selháním a problémy pro sebe i pro své blízké.
Jan Turon – janturon.blog.cz
po pravdě řečeno je toho více… Ale spíše, že jsem něco propasl než že bych někomu ublížil tak, že by se z toho už nrvzpamatoval.
Bloud – web-load.blog.cz
Dlouhodobě jsem odmítala pochopit, že je někdy lepší, když se to svatební „v dobrém i zlém“ poruší.
stuprum – stuprum.blog.cz
Pro mě bylo každé probuzení trestem bičujícím sebeúctu, neboť vím, že jsem kdysi selhal. Opakovaně selhával, byl příliš hříšným pro tento svět! Ale nyní jsem pochopil svou podstatu, přijal pokoru a modlím se, abych byl do konce života důstojným a produktivním člověkem.
Miloš – mish-mash.blog.cz
Na první část by asi lépe odpověděli lidé, kterým jsem v životě zkřížil cestu, subjektivně si myslím, že si nemohou naříkat, ale třeba se pletu, anebo už na mě leze Alzheimerova nemoc a nic si nepamatuji.
Malkiel – malkiel.blog.cz
Nikoho jsem nezabil, nezmrzačil, ani jsem nikoho svým jednáním nedonutil k předčasnému odchodu z tohoto světa, takže v tomto směru mám svědomí čisté. Nimrání se v minulosti, co jsem kdy mohl či nemohl udělat lépe a následné sypání si popele na hlavu, považuji za poněkud kontraproduktivní. Člověk se má ze svých skutků v minulosti pouze poučit, aby se v přítomnosti a budoucnosti choval pokud možno co nejlépe.
TlusŤjoch – tlustjoch.blog.cz
Tak špatného myslím ne, ale na jednom fotbalovém turnaji jsem neproměnil rozhodující penaltu v postupovém rozstřelu. Ta ulítlá šajtle mne ještě teď straší v mých snech.
Krutomýval – krutomyval.com
Přála bych si, abych byla bývala jako teenager hodnější na své rodiče. Období kdy jsem byla v tomhle věku, se bezpochyby podepsalo na jejich psychice, což nemuselo být. Kdybych měla šanci to napravit, tak bych ve věku 11-16 let chtěla být menší spratek.
Surpan – surpan.blog.cz
Chyb jsem se nadělal dost, ale je potřeba se postavit průserům čelem a řešit je. V tu chvíli je to sice hrozná situace, ale v budoucnu se pak nemusím ničím sžírat. A když jsem v klidu a v pohodě, tak to dost ocení i okolí 🙂.
VendyW – worlddandie.blog.cz
Jestli přímo selhání, to nevím, ale asi bych tak brala to, že jsem se nesnažila být víc s rodiči. Ono je to těžké, když byli 200 km daleko, ale přiznávám, že volat jsem jim mohla a nedělala jsem to. Už nežije ani jeden a mě to mrzí.
Zlomený meč – zlomenymec.pise.cz
Moje asi největší selhání bylo, když jsem onehdy jedné osobě nedokázal dát najevo, že ji mám rád. Pak jsem si to hodně dlouho vyčítal a táhlo se to se mnou a následky si nesu víceméně doteď. Pak ještě že jsem se nedokázal určitým lidem postavit, ale to už teď tak trochu napravuju. Ale měl jsem s tím začít mnohem dřív. Jinak nic tak moc špatného, abych si to hrozně vyčítal, jsem snad nikdy neudělal.
Weiler – naobojku.blog.cz
Nevím, proč bych si něco takového připomínal. Udělal jsem špatné věci, několikrát jsem selhal, ale také jsem se s tím tehdy popral a dovolil si to vše zapomenout. Důležité je se poučit, ale ani kvůli tomu nemusí člověk na své chyby myslet nadosmrti.
userka – userka.blog.cz
Hodně věcí. Rubrika Můj soused ubožák by mohla vyprávět. Ale z těch úsměvnějších – Jednou jsem šla vyndat z popelnice vyhozené oblečení s tím, že ho pak v rodině využijeme, že je přece škoda ho tam nechat, a nachytal mě při tom opilý přítel holky, která to tam všechno vyhodila, a musela jsem mu všechno vysypat k nohám, že prý jí to kupoval on, tak je to jeho. Hrozně jsem se styděla a celou noc jsem nespala a vyčítala si to.
Na názory ostatních čtenářů se těšíme v komentářích.
Už zveřejněné odpovědi:
7) Dokázal/a bys odpustit člověku, který ti udělal něco strašného, pokud by se ti omluvil a myslel by to opravdu vážně?
Než si přečtete odpovědi našich blogerů, můžete si připomenout, na co se onehdy ptal Surpan, a jak jsme odpovídali.
A teď už názory zúčastněných.
Sugr – sugarless.blog.cz
Neomluvil se, nedokázala.
King Rucola – nivnice.blog.cz
Samozrejme. Ani si také veci neviem zapamätať… Ja sa naseriem, ale za pár hodin už ani neviem prečo…
Akas Akim – akasakim.blog.cz
Myslím, že ano, už se tak stalo. Jsou ale věci, které odpustit nehodlám.
Egoped – egopedie.blog.cz
Neumím si teď vybavit nic tak hrozného, co by mi mohl někdo udělat, a co by pak nedokázala upřímná lítost omluvit až k mému odpuštění. Vždyť jsme lidi.
Platan – uplatana.sk
Podľa toho čo by urobil, ale vo väčšine naozaj hrozných vecí, nie. Zjesť mi posledný kúsok pizze, to sa proste nerobí. Von z môjho života.
Čerf – pvapenik.blog.cz
I strašné věci můžou být různého druhu, ale věřím, že ano. Copak neodpouštět není taky strašné?
Jan Turon – janturon.blog.cz
jde za prvé o to, co by šlo… Kdyby to mělo trvale následky, byl by to velký problém… Kromě toho jak poznat, co člověk mysli opravdu upřímně..
Bloud – web-load.blog.cz
Když se řekne „něco strašného“, tak mě napadají samé věci, které bych odpustit nedovedla. A pokud třeba časem ano, tak ne na základě omluvy…
stuprum – stuprum.blog.cz
Jistě, hravě, dokonce by se nemusel omlouvat, vše je odpuštěno předem – veškeré naše bytování v hmotném těle je o rozhodnutích a pokud mají být správná, pak musí jít naše hrdost nebo ublížená ega stranou, zatímco my se musíme rozhodnout vždy ve prospěch Vesmírné Rovnováhy.
Miloš – mish-mash.blog.cz
Vlastní zkušenost nemám, ale asi bych mu už nevěřil a vztah by to určitě poznamenalo.
Malkiel – malkiel.blog.cz
Za svůj život jsem odpustil již mnoha lidem a to aniž by se mi omlouvali. Některým jsem dokonce i poděkoval, protože mi svými skutky umožnili se ponaučit, ve smyslu pověstného principu dítěte a sahání na horká kamna.
TlusŤjoch – tlustjoch.blog.cz
Těžko říci, odvíjelo by se od míry hrůznosti činu. Existují věci, které se odpustit nedají.
Krutomýval – krutomyval.com
Napadá mě jen jeden konkrétní člověk, kterého považuju za skutečně zlou osobu. Vzhledem k tomu, že ten člověk v rámci snahy o to mi ublížit použil velmi nehezky zmínku o mé sestře, která bohužel před lety tragicky zemřela, neumím si představit, že bych mu kdy chtěla odpouštět. PROTOŽE si neumím představit, že bych mu věřila, že to myslí vážně. Pokud z člověka totiž jednou už vyjde takové vnitřní zlo, jaké vyšlo, moje důvěra v jeho následná prohlášení je minimální. Ale pokud by existovalo něco jako nahlédnutí do jeho mysli, kde bych viděla upřímnou lítost, je možné že bych svojí pozici změnila. Kdo ví.
Surpan – surpan.blog.cz
Když by to bylo upřímné, tak dokázal, ale důvěru by získával pak hodně dlouho. Případně odpustím, ale neřeknu o tom. Já se tím pak nemusím sžírat.
VendyW – worlddandie.blog.cz
Jde o to co znamená strašného. V každém věku to je pro člověka něco jiného. Vraždu nebo něco v takovém smyslu asi ne. Ale odpustila jsem mnoha lidem a i když se mi neomluvil, odpustila jsem i svému exmanželovi že mne dva roky psychicky i fyzicky týral. Ono se mu to vrátilo a vůbec ne hezky.
Zlomený meč – zlomenymec.pise.cz
Těžká otázka… možná ano. Odpuštění je mocná věc, nejen pro toho, kdo něco provedl, ale i pro poškozeného. Nechat tu křivdu jít, nedusit se jí, pustit ji pryč… každý dělá chyby, a pokud svého činu upřímně lituje, měl by asi dostat druhou šanci. Takže pokud bych měl jistotu, že je mu to opravdu líto, napravil se a nikdy to už neudělá mně ani nikomu jinému… rád bych si o sobě myslel, že bych mu odpustil. Na tohle téma je zajímavá knížka Otázka viny od Karla Jasperse, popř. Chatrč od Younga (Pokud se neosypete z křesťanských myšlenek).
Weiler – naobojku.blog.cz
Dokázal. To protože věřím na druhé šance, věřím, že lidé se mohou i z těch nejhorších chyb poučit, opravdu jich litovat a opravdu se změnit. Ani já nejsem stejný člověk, jako jsem byl třeba před dvěma lety.
Takže bych to dokázal. Pak by ale záleželo, jestli bych i přesto odpustil. Protože stejně jako člověk může chyby dělat, neměl by čekat, že se všechny jejich následky nakonec vymažou. V některých případech bych takovému člověku přál druhou šanci, ale už beze mě.
userka – userka.blog.cz
Pevně věřím tomu, že bych odpustila. Ale nezapomněla.
Na názory ostatních čtenářů se těšíme v komentářích.
Už zveřejněné odpovědi:
Odpovědi na šestou otázku z Velkého rozhovoru s blogery II si můžete přečíst níže.
6) Máš nějaké tajemství, o kterém neví tvoji nejbližší? Ptát se jaké, je asi troufalé, ale aspoň náznak?
Než si přečtete odpovědi našich blogerů, můžete si připomenout, na co se onehdy ptal Surpan, a jak jsme odpovídali.
A teď už názory zúčastněných.
Sugr – sugarless.blog.cz
Ani náznak! 🙂
King Rucola – nivnice.blog.cz
Aj áno. Samozrejme ide o úchylnosti vážneho charakteru…tak o tom až niekedy neskôr.
Ja aj tak všetko vždy vykecám, tak vlastne neviem…Často, ak sa naskytne vhodná príležitosť, kradnem. Keď niet čo, tak aspoň bozky cudzích samičiek alebo aspoň pohľady cez obloky do spální, keď dámy nič netušia…
Akas Akim – akasakim.blog.cz
Pochopitelně, že ano. Jsem celkem rozpolcený člověk trpící jekyllohydeovským syndromem. Na jednu stranu ve mně stále klokotá potůček s vodičkou chutnající tak sladce po romantice, až se z toho hlava točí, stejnou měrou ale ve mně bují potřeby přímo animální. Jsem zkrátka romantik i perverzní hovado v jednom, takže těch tajných běsů a děsů je celkem dost. Občas někomu cosi odhalím, ale komplexně se vlastně neznám ani já sám. Bohudík.
Egoped – egopedie.blog.cz
Pevně doufám, že všichni máme nějaké tajemství. A bohužel – my nesmíme ani naznačovat…
Platan – uplatana.sk
Hm moja najbližšia rodina vie iba že píšem, ale nikdy nič z mojej tvorby nečítali. Ráta sa? Inak mám kopec tajomstiev, o ktorých nevie nikto. Myslím, že každý nejaké má.
Čerf – pvapenik.blog.cz
Nemám žádné tajemství, které bych neuměl říct jednomu konkrétnímu člověku. Před ostatními mám samozřejmě tajemství spoustu jako asi každý, třeba to, kdo je ten jeden konkrétní člověk J.
Jan Turon – janturon.blog.cz
nic co by opravdu stalo za to, nic tak senzscniho nemam
Bloud – web-load.blog.cz
Podle mě moji nejbližší nemají tucha o tom, co si nejvíc přeju pod stromeček. Ale ráda se za pár dní nechám vyvést z omylu!:)
stuprum – stuprum.blog.cz
Pokud je to tajemství, pak by o něm neměl nikdo vědět. Ale přesto naznačím: udělal jsem něco strašného, co by mi patrně neodpustil ani Hospodin.
Miloš – mish-mash.blog.cz
Je to blog. Už jen z převažujícího složení -náctiletých blogerek na Blog.cz jsem si odnesl pocit, že je to aktivita pro puberťačky a styděl jsem se za něj. Nikdo z mých známých, kolegů a širší rodiny (matka, sourozenci) o něm neví. Až po více než roce, kdy manželka při mém výhradně nočním vkládání článků mě začala podezřívat z paralelního vztahu, jsem musel přiznat, s kým si „dopisuji“. U ní a synů to pak vzbudilo velké veselí, nikdo ale blog nečte a nejvýš jednou za čas někdo prohodí: „Náš táta zase chatuje.“
Malkiel – malkiel.blog.cz
Své tajemství jsem dostatečně vyjevil v odpovědi na předešlou otázku. O jiných tajemstvích u sebe nevím. Po grupáči ani po jiných formách sexu více než ve dvou osobách netoužím, holuby z nosu nejím a k prstům po vykonání stolice si nečuchám.
TlusŤjoch – tlustjoch.blog.cz
Strhávati roušku tajemství by se mohlo vymstíti. Všem.
Krutomýval – krutomyval.com
A víš že asi ne? Rodina nebo nejbližší přátelé o mě vědí snad vše. Ale možná jsou nějaké starší věci, které o mě věděla jen moje sestra, díky tomu že jsme spolu 16 let sdílely pokoj a byly si velmi blízké.
Surpan – surpan.blog.cz
Asi ne, jsem člověk celkem otevřený. A i kdybych nějaké tak brutální tajemství měl, vyslepičit ho na net, kde mě hodně čtenářů mého blogu zná osobně, by byl asi pěkný průser. J
VendyW – worlddandie.blog.cz
Mám. Mám jich hodně a rozhodně bych nechtěla aby se provalila. My co máme tajemství nesmíme ani naznačovat….
Zlomený meč – zlomenymec.pise.cz
Ano, samozřejmě. Jedno z nich se např. týká předchozí otázky.
Weiler – naobojku.blog.cz
Teď momentálně je to asi v šuplíku schovaná dávka LSD, kterou jsem dostal od kámoše darem, abych to vyzkoušel. Ale předpokládám, že až si ten trip dám, minimálně moje ségra se o něm dřív nebo později dozví, protože obecně toho před svou rodinou moc netajím. Samozřejmě jsou asi věci, na které jsem rád, že se neptají… 😀
userka – userka.blog.cz
Je jich víc, ale třeba můj přítel ví snad o všem a miluju ho za to, že mě má rád i tak. Ale pro příklad třeba o blogu skoro nikdo neví, a kdo ví, tak ho stejně nečte, což mě mrzí. 😀 O mých sexuálních zážitcích taky skoro nikdo neví. A o zážitcích se soudem už vůbec ne, za to se stydím, i když jsem zároveň pořád trochu ukřivděná. Jako malá jsem ještě dělala další divné věci, ale o těch se stydím i přemýšlet.
Na názory ostatních čtenářů se těšíme v komentářích.
Už zveřejněné odpovědi:
Dnes na vás čekají odpovědi na pátou otázku z Velkého rozhovoru s blogery II:
5) V jakém věku ses poprvé zamiloval/a (ne dětské lásky) a kdy jsi poprvé okusil/a sex?
Než si přečtete odpovědi našich blogerů, můžete si připomenout, na co se onehdy ptal Surpan, a jak jsme odpovídali.
A teď už názory zúčastněných.
Sugr – sugarless.blog.cz
19, 17
King Rucola – nivnice.blog.cz
Moc sa nepamätám, nebolo to príliš pamätihodné, ale asi o rok to prasklo a jej pán manžel mi chcel polámať ruky, aby som nemohol kresliť, surovec! Mal som vtedy okolo osemnásť, kresliť a maľovať som tiež práve len začínal …(Mimochodom to bolo v Prahe.)
Akas Akim – akasakim.blog.cz
První lásky přišly pochopitelně v pubertě a pak na střední škole. Jenže já jsem byl v té době hrozný ňouma a tragéd. 2 roky mi trvalo, než jsem byl schopen vyznat lásku své spolužačce, která mě vzápětí hned odpálkovala s tím, že mě nechce. Tenkrát po mě ženy a dívky vůbec netoužily, jelikož jsem jim popravdě neměl vůbec co nabídnout. Byl jsem přátelský a společenský, takže jsem měl docela dost kamarádek, ale lásku ani jednu. Sexuální touhy jsem tenkrát léčil pornem a onanií, sklíčenou duši alkoholem a marihuanou. První sex přišel až o několik let později.
Egoped – egopedie.blog.cz
Tehdy v těch šestnácti, první pusa na moje 17. narozeniny a stihli jsme i to všechno ostatní důležité ještě během onoho roku. Ale pokud se ptáš na kdy konkrétně, tak to byl myslím čtvrtek. Nebo pátek, případně sobota. Měli jsme to naše poprvé takové „na etapy“.
Platan – uplatana.sk
Hm .. v ôsmich rokoch, možno? V rámci domácej úlohy na základnej škole som vtedy hrdo svoju úlohu – vysvetliť slovo „kríženec“ – odprezentoval svojej rodine ako : „kríženec, to je ako ja a Gertrúda (vymyslené meno) dokopy.“ A sex? Nie príliš neskoro, nie príliš skoro. Som bežná drevina.
Čerf – pvapenik.blog.cz
Zamilovaný jsem, co pamatuju, protože mám mimořádně špatnou a selektivní paměť J. Sexem jsem to doprovodil ve dvaceti. No a po dalších dvaceti letech jsem pak – ke svému zděšení – všechny své dřívější zamilovanosti usvědčil z povrchnosti.
Jan Turon – janturon.blog.cz
v šestnácti tajně do spolužačky, u níž jsem neměl šanci
Bloud – web-load.blog.cz
Nepamatuju se, ani v kolika a kolikátého jsem poznala mého momentálně nejoblíbenějšího muže, natož takovéto podružnosti :).
stuprum – stuprum.blog.cz
Poprvé zamilován jsem byl v osmnácti letech, v šestnácti jsem poprvé okusil plody tělesné blízkosti.
Miloš – mish-mash.blog.cz
A co když jsem ještě panic a na tu pravou teprve čekám?
Malkiel – malkiel.blog.cz
První sex v 17, první zamilování asi ve 22. U mne se v mládí láska a sex vždycky tak nějak míjely. Buď jsem měl lásku bez sexu a nebo sex bez lásky. Tohle obojí pohromadě u jedné osoby se mi nějakým zvláštním řízením osudu setkalo až v šestadvaceti. Což bylo pro mne zjevným signálem, tu osobu pojmout za manželku. O řadu let později jsem měl sice občas silné nutkání provést něco, čemu se v policejní hantýrce říká „domácí zabíjačka“, leč ovládl jsem své emoce. Důležitý je ale konečný výsledek, kterým jsou v tomto případě dva super synové.
TlusŤjoch – tlustjoch.blog.cz
V čtvrťáku na chmelové brigádě jsem se zamiloval do piva. Poté jsem byl zmermomocněn ve stohu slámy.
Krutomýval – krutomyval.com
15 let. A musím říct že v mém případě to bylo opravdu reformativní. Ovlivnilo to můj vkus na muže, můj vztah k hudbě, literatuře, a hlavně, napsala jsem díky tomu svojí první novelu, Una Anima, (kterou měli možnost číst i čtenáři mého blogu) a nespočet povídek a scénářů i potom. I přes to, že ta láska nebyla opětovaná, se na tu zkušenost koukám jako na čistě pozitivní a dodnes na to období ráda vzpomínám. A že trvalo dlouho. Ehm.
Sex? 16 let. Po filmu „zatímco si spal“. Bylo to dost zábavný. Ten film. Ale vlastně i ten první sex.
Surpan – surpan.blog.cz
Poprvé jsem se zamiloval asi měsíc před šestnáctinami, fyzickou lásku jsem okusil pár dni po šestnáctinách.
VendyW – worlddandie.blog.cz
Nó, tak to mi dá hodně přemýšlení. Ale asi tak někdy ve 12 -13. letech. To jsem se i prvně líbala a mazlila. A sexovala jsem poprvé v 18 letech. Nic moc, ale i tak se na to dobře vzpomíná.
Zlomený meč – zlomenymec.pise.cz
V 15 a v 19.
Weiler – naobojku.blog.cz
Obojí to bylo ve stejnou chvíli – v osmé třídě po hodině tělocviku, když mě náš tělocvikář ve sprchách něžně zezadu objal a…
Ok, teď vážně. Poprvé jsem se (velmi nešťastně) zamiloval na střední škole. A u druhé části otázky bych rád zůstal celkem nekonkrétní a řekl jen, že to bylo určitě o pár let později, než bylo u mých vrstevníků běžné.
userka – userka.blog.cz
Zamilovala jsem se někdy na základce a ten kluk je teď voják a v té uniformě mu to tak sluší! I po víc než 15 letech bych si nechala říct. První sex ve třinácti, nějak se ten večer zvrtnul. A za pár dní se s někým jiným zvrtnul podruhé. Nelituju.
Na názory ostatních čtenářů se těšíme v komentářích.
Už zveřejněné odpovědi:
Čtvrtá otázka z Velkého rozhovoru s blogery II zní:
4) Z čeho máš strach?
Než si přečtete odpovědi našich blogerů, můžete si připomenout, na co se onehdy ptal Surpan, a jak jsme odpovídali.
A teď už názory zúčastněných.
Sugr – sugarless.blog.cz
Z nemocí stáří, z opotřebení organismu, které ke stáří zákonitě patří. Bohužel proti nemocem stáří jsou i lékaři zcela bezmocní.
King Rucola – nivnice.blog.cz
Neuveriteľné, ale teraz, keď sa blíži zima a s jej príchodom potreba kúriť, z tepelných čerpadiel, ktoré sa používajú na získavanie podzemného tepla. Už to má takmer každý, onedlho bude naša planéta ako ementálsky syr, naftou, elektrinou, drevom kúriť nebudeme a všetci sa kvôli tým dieram v teréne prepadneme do horúceho pekla. To bude potom peklo, lebo čertice sú vraj krásne, lákavé, ale údajne nemajú tie potrebné otvory pre rozkoš…
Akas Akim – akasakim.blog.cz
Z dlouhého a bolestného umírání. Rok a čtvrt jsem se staral o umírající maminku, téměř do konce jsem ji měl doma a přesto, že to bylo nevýslovné peklo, hodně mi to i dalo a naučilo mě to přemýšlet dost jinak. Stal jsem se zodpovědnějším, předtím jsem byl rebel a bohém pohrdající veškerými autoritami. Od té doby se snažím na veškeré dění kolem sebe hledět a vnímat je z různých pohledů a perspektiv. Dříve jsem například z určité naivity moc nechápal lidi, kteří se pokusili, nebo dokonce spáchali sebevraždu, dnes je do veliké míry chápu. Rovněž se jinak dívám i na eutanázii. Vždycky jsem o těchto věcech přemýšlel, v pubertě jsem měl i takový jeden moment, který více rozebírat nechci, ale zastával jsem názor, že všechno má nějaké řešení. Dnes vím, že něco zkrátka vyřešit nelze. Vím, ono to k životu patří, ale přesto se nemohu zbavit dojmu, že člověk by měl z tohoto Světa odcházet s určitou grácií a šarmem, nikoliv vyhublý na kost, v bolestech a prost vlasového porostu, tudíž zcela dehonestován. Naposled jsem viděl maminku den před úmrtím a ten pohled, ani pocity sklíčenosti a zoufalství bych nikomu nepřál. Proto doufám, že já tento Svět opustím náhle a ne po měsících prožitých v pekle.
Egoped – egopedie.blog.cz
Z nekompetentních lidí na důležitých postech. A z toho, že někdo používá na vaření smetanu na vaření.
Platan – uplatana.sk
Z toho že, sa jedného dňa zobudím a zistím, že som prespal 69. rok svojho života bez poriadnej oslavy. Seriózne ale z výšok, hĺbok a včiel.
Čerf – pvapenik.blog.cz
Pokud jde o mne, nemůžu říct, že bych měl z něčeho strach. Pokud jde o blízké lidi, jsem strašpytel a bojím se kdečeho.
Jan Turon – janturon.blog.cz
strach někdy ze smrti, a kdo ví co je nebo není potom
Bloud – web-load.blog.cz
S přibývajícím věkem mám strach ze sanitek, které jezdí u nás po městě. A z těch, které zrovna parkují u maminky před domem nebo před tatínkovou oblíbenou hospůdkou, z těch mám strach úplně největší.
stuprum – stuprum.blog.cz
Z hmyzu pod mikroskopem, někdy taky ze své sousedky. Příchází často úplně bezdůvodně uprostřed noci opilá na maděru a budí mě tím, jak se hlučně svalí do postele a brblá nadávky do polštáře.
Miloš – mish-mash.blog.cz
Bezprostředně strach necítím, ale podle nelehkých posledních roků života mého otce a tchána se asi nejvíc bojím nemohoucnosti a degenerace rozumových schopností.
Malkiel – malkiel.blog.cz
Pokud vezmeme strach jako přirozenou součást pudu sebezáchovy, kterým nás vybavila příroda, tak určitě občas strach mám. Třeba mám strach přecházet šestiproudou magistrálu za plného provozu. Proto to nedělám. Jinak vzhledem k životní etapě, ve které se nyní nalézám, tak sám o sebe už moc strach nemám. Nemůže se mi totiž stát nic horšího, než jen že umřu. Což mne stejně dříve nebo později čeká. Snad bych měl jen strach z potupného a zbytečně dlouhého života na hadičkách a drátech. Což bych se snažil nějak vyřešit. V tomto směru už jsem instruoval své syny, že pokud bych měl tak dopadnout, tak ať doktory ukecají k podání nějaké hodně silné injekce. Kdysi u mého bráchy v terminálním stádiu rakoviny to docela zafungovalo. A nebo ať mne vyvezou na „výlet“ na nějakou hodně vysokou skálu. Takovej starej a nemohoucí člověk se po takové skále potom snadno smekne. Takže pokud mám nyní o někoho strach, tak pouze o své blízké. O syny, jejich manželky a vnoučata.
TlusŤjoch – tlustjoch.blog.cz
Z Hloupých Honzů.
Krutomýval – krutomyval.com
Asi jako každý: z dlouhého umírání, neúspěchu, ztráty bližních, nebo zdraví. Ale taky znám i strach z toho, jestli se mi daří dostatečně přispívat k zlepšování kvality života lidí obecně. Ať už formou třeba charity, nebo tvorby, u které doufám že bude někoho bavit, nebo ho, ideálně, rozesměje. Na jaře 2019 mi na internetové televizi Obbod vychází autorský seriál, s názvem Šeptej Nahá Stín. Rozhodně se všichni podívejte. A abych nezapomněla, ještě mám strach ze tmy, zejména v lese. Noční bojovky na školách v přírodě pro mě bylo čiré utrpení, jednou pošlu základní škole účet za terappii nebo lobotomii. Ještě si rozmyslím co pro mě bude výhodnější.
Surpan – surpan.blog.cz
Vyloženě strach asi z ničeho. Samozřejmě si člověk přeje, ať narazí jen na dobré lidi, ať jsou všichni zdraví a mají pohodový život. Z čehož trošku vyplývají mé některé obavy, které si ale snažím nepřipouštět.
VendyW – worlddandie.blog.cz
V mém věku už ze spousty věcí. Ale hlavně z budoucnosti. Z toho že přijdeme o střechu nad hlavou, že se něco stane komukoli z naší rodiny, že nebudu mít čas naučit vnučku všechno co bych chtěla. Jedno vím ale jistě, že lézt na stromy už to nestihnu.
Zlomený meč – zlomenymec.pise.cz
Hlavně ze smrti, ne ani tak moc své, jako spíš lidí, které mám rád. Viz O smrti III.
Weiler – naobojku.blog.cz
Z možnosti, že nehledě na to, co budu v životě dělat, nepodaří se mi nikdy vytěsnit ten pocit existenciální prázdnoty, který mě někdy pohltí a ponoří do nevysvětlitelného smutku, a že se ten pocit bude jen rozrůstat s jakýmkoliv mým životním rozhodnutím, dokud nezačnu vnímat, že je vlastně pozdě se rozhodovat, už nemám možnosti, vzdám to a budu se nadosmrti užírat tím, že jsem ani z poloviny nenaplnil jakýkoliv potenciál, který jsem kdysi mohl mít… A taky z pavouků. Seriously, fuck those.
userka – userka.blog.cz
Že budu někomu na obtíž.
Na názory ostatních čtenářů se těšíme v komentářích.
Už zveřejněné odpovědi: