Velký rozhovor s blogery II začíná otázkou:
1) Máš nějaké (ne)roztomilé úchylky? Jaké? Třeba počítání kroků, kousání tužek, dívání se pod postel, než usneš, hraní si s vlasy nebo vousy, když jsi nervózní, apod.
Než si přečtete odpovědi našich blogerů, můžete si připomenout, na co se onehdy ptal Surpan, a jak jsme odpovídali.
A teď už názory zúčastněných. Pořadí je čistě náhodné a sebe jsem (jako předtím Surpan) zařadila na konec.
Sugr – sugarless.blog.cz
Mám. Píšu prý na svém blogu kýčovité, dvojsmyslné sračky. No není to super úchylka? 🙂
King Rucola – nivnice.blog.cz
Otázky 1 – 3 beriem ako úchylky a ich aj všetky mám, hoci nevinne. Stali sa totiž nezbytnou časťou mojej súčasnej liečby. Kroky musím počítať, aby som mal prehľad a aj kontrolu nad počítačom krokov, lebo sa po mrtvici učím znovu chodiť. Pod posteľ sa kvôli jej modernej konštrukcii dívať nemôžem, o to radšej sa dívam pod sukne okolitých dám… Ináč som sa prehrabával v mojej fúzatej brade, ale už som odvykol.
Akas Akim – akasakim.blog.cz
Když odcházím z domova tak všechno kontroluji, většinou několikrát, zavřená okna, sporák, tekoucí vodu, rychlovarnou konvici, jestli není v zásuvce, správnost zavřených a zamknutých dveří. Vím, lehce to smrdí obsedantně-kompulzivní poruchou, ale tak vážné to snad nebude, prostě to párkrát vše zkontroluji a jde se. Také mám rád všechny důležité věci vždy na dohled, peněženku, telefony, klíče atd. Jakožto chlapík s bradkou, no jasně, že si s ní občas hraji, kdysi dávno jsem si nechával růst vousy na bradě hodně dlouhé, plánoval jsem z toho udělat cop, ale jak jsem se za to neustále tahal, tak to vypadalo hrozně a šlo to dolů.
Egoped – egopedie.blog.cz
Nedokážu v klidu usnout, když jsou v místnosti na spaní otevřena být jediná dvířka od skříně. Všechny musí být zavřené – nerad bych totiž, aby na mě vypadl nějaký kostlivec.
Platan – uplatana.sk
Chronicky si hryziem nechty a ak veľa premýšľam schytajú to aj pery. Keď som nervózny škerím sa, čo si často ľudia vysvetlia trochu inak ako by som chcel, ale je to výhoda pri prezentovaní verejne. Závislosť na pizzy sa počíta?
Čerf – pvapenik.blog.cz
Čím jsem starší, tím větší jsem optimista. Není to dost velká úchylka?
Jan Turon – janturon.blog.cz
přímo to kousání tužek, tedy spíš propisek a hraní s prsty mne nepřešlo ani v dospělosti…
Bloud – web-load.blog.cz
Můj momentálně nejoblíbenější muž tvrdí, že úchylná je moje misofonie (snížená zvuková tolerance vůči zvukům jako třeba mlaskání, popotahování nudlí, cinkání příborů, lupání kloubů, …). A to velmi neroztomile. Přitom je to prachobyčejná nemoc!
stuprum – stuprum.blog.cz
Moje úchylky jsou čistě rázu sexuálního. Nevím, jestli o tom mohu na blogu veřejně hovořit, ale mám rád svazování dívek a kreslení na jejich kůži různých symbolů, u vesničanek sázím třeba na krajky a erby, u vědkyň a archeoložek vítězí planetární konstelace nebo hieroglyfy atp.
Miloš – mish-mash.blog.cz
Ze základní vojenské služby jsem si odnesl zvyk počítat, kolik dnů ještě zbývá do konce. A dnes to aplikuji na počítání, kolik ještě zbývá do dovolené či volných dnů a bude příležitost zase někam vyrazit. Kdybych věděl, kdy umřu, určitě bych také odpočítával.
Malkiel – malkiel.blog.cz
Pokud je úchylek více, než neúchylek, dají se ještě nazývat úchylkami? Dá se nazvat úchylkou podrbání v rozkroku, nebo kdekoliv jinde, když mne tam svědí? Já osobně mám s identifikací tzv.“úchylek“ trochu problém. Jinak pod postel se raději nedívám. V tom bordelu bych tam stejně nic neviděl.
TlusŤjoch – tlustjoch.blog.cz
Když jsem nervózní, uklidňuji se ořezáváním tužek kapesním švýcarským nožíkem. Další úchylkou je slinění tužky inkoustové (v jednom antiku jsem si jich nakoupil do zásoby, takže slinit mohu ostošest/ostosedm).
Krutomýval – krutomyval.com
nevím jeslti jsou roztomilé, ale mám jich spoustu. Počítám schody, když po nich jdu, a to nejen ty, které neznám ale i ty, jejichž počet znám velmi dobře. A ano, do bytu rodičů je jich stále 18, nic se od minulého tisíciletí nezměnilo, ale počítám je v hlavě vždy když tam jdu. Jako další úchylku bych uvedla, že ráda zarovnávám text do bloku, a čísluju odstavce. Možná si toho u mě už někdy někdo všiml 🙂
Surpan – surpan.blog.cz
Lupání prstů, které jsem povýšil na super úroveň. Dokážu lupat nejen prsty na rukou a nohách, ale křupu si na povel kotníky, kolena, krční páteř a v neposlední řadě poslední dobou i rameno. To ale dělá samo. A samozřejmě mě díky tomu o to víc okolí miluje 🙂 .
VendyW – worlddandie.blog.cz
Samozřejmě že mám. Myslím že neexistuje člověk, který by neměl nějakou. Já si někdy sama připadám jak úchylka. Všechno počítám, a když je v televizi něco o hadech, sedím s nohama nahoře a nemám moc touhu po skončení je dát dolů….
Zlomený meč – zlomenymec.pise.cz
Ano, třeba to počítání kroků. Napadlo mě to kdysi, když jsem hrál hru z prostředí Star Wars a zazněla tam myšlenka, že dobrá obrana před mentálními triky Jediů je zaměstnat svou mysl. Počítat, hrát imaginární hru karet, cokoliv. No, já to nedělám proto, že bych měl strach z Jediů, ale proto, že to využívám když jdu někam cestuju, nudím se a přitom nechci poslouchat písničky. Mimo počítání kroků si třeba přeříkávám věci, které znám zpaměti, většinou nějaké scénky z filmů nebo seriálů a podobně (např. Otisův monolog z Asterixe a Obelixe 2). Další „úchylka“ může být moje lehká posedlost zaznamenávat věci z mého života. Píšu si deník od roku 2009, kam jsem si taky zapisoval SMS, které jsem dostal. Taky si schraňuju různá „mementa“, které dokazují, že jsem opravdu naživu (vstupenky z kina, výstav, účtenky z akcí atd.) Jako malý jsem měl totiž strach, že mi někdo vymazal paměť a já žiju vlastně svůj první den… (a to prosím dlouho předtím, než vznikl film Matrix).
Weiler – naobojku.blog.cz
Obvykle trvám na absolutně spravedlivém dělení pochoutek a svačin. Řekněme, že si jako tříčlenná rodina koupíme balíček sušenek po dvaceti kusech – pokud se dostanu k rozdělování, každý z nás dostane šest sušenek, a zbylé dvě se musí co nejspravedlivěji rozlomit, aby měl každý ještě dvě třetiny sušenky. Trvám na tom i v případech, kdy se někdo vzdá svého dílu, aby takové dělení nebyl takový voser. Bude to voser! Spravedlnost je důležitější, než vaše obětavost!
userka – userka.blog.cz
Někdy si vytrhnu pár vlasů, když jsem nervózní nebo nad něčím přemýšlím. Někdy se přistihnu při tom, že v hlavě bezdůvodně počítám a jsem třeba u padesátky, ale vůbec si neuvědomuju, že jsem začala od jedničky.
A jak by odpověděli ostatní? Můžete se zúčastnit v komentářích.
Už zveřejněné odpovědi:
24 reakcí na „Velký rozhovor s blogery II – 1. otázka (úchylky)“
Na základě této sbírky odpovědí jsem dospěl k názoru, že je obsedantně-kompulzívní porucha v populaci poměrně masívně rozšířena.
Já jsem tak štastná,že vás tam všechny někde mám.Kromě vojny mám asi od každého něco.
Díky a hezký rok 2020.
U mě se to poslední dobou docela zlepšilo, už nekontroluji úplně vše a rozhodně ne několikrát a to především proto, že nějak nestíhám a vycházím z domu na poslední chvíli, takže na to nemám čas.
Tak vida, všichni máme své obsesd.
V tomto případě je časový odstup vysloveně užitečný, protože aspoň jasně vidím, že moje avizovaná úchylka mě neopouští
.
[1]: Třeba to jednou někdo použije jako studijní materiál.
[2]:
To toho máš hodně!
[3]: A co se změnilo, že najednou nestíháš? 🙂
[4]: To bylo jasné hned. 🙂
[6]: Tvoje úchylka je ale pěkná. Já aspoň už tolik nepočítám…
zistil som, že mám oveľa viac úchyliek ako som si myslel
ostatní to napísali za mňa vo veľa prípadoch 
@userka – trhanie vlasov závidím celkom, keďže ja nemám čo trhať.
[7]: A víš, že ani nevím. Pořád si tak nějak říkám, že mám ještě čas a najednou ho nemám a odcházím na kvalt.
Moje úchylka…??
Těch je hned několik. Jedna z nich je, že když si připravuji články na blog, dokážu jich za den napsat i pět (kdysi jsem je psala i na papír, dokonce i v autobuse cestou ze školy 
) 🙂 A další z nich je, že nemám ráda spaní při otevřeném okně. Tak vždy dlouho ležím na zádech a občas kouknu na to okno, zda tam někdo není 
[8]: Já za chvíli taky nebudu mít co.
[10]: Tak to jsi produktivní s těmi články! 🙂
Já jsem úplně zapomněla na moji velkou úchylku – dokončovat věci. Musím vždycky dočíst, dokoukat a prostě celkově dokončit všechno, co začnu. Poprvé jsem to prolomila před pár týdny s jedním seriálem, který mě nebavil. Dokoukávat všechny série už by bylo moc i na mě.
[11]: Ale úplně to neplatí, kdysis mně slibovala, že dočteš i články z počátků mého blogu, kdy ho nikdo neznal. Je tam ještě 18 článků s nulovým počtem komentářů.
.
Ledaže bys je přečetla a za komentář nestály
[12]: Ale platí! Tohle do toho taky spadá, já to mám pořád v plánu. Dokonce si v mailu nechávám nepřečtené všechny maily s novými články, abych věděla, co všechno mi ještě zbývá.
Zatím jich mám přes dva a půl tisíce. 
Ale jestli je máš takhle pěkně seřazené (že víš, že těch starých je 18), tak bys mi mohl poslat odkazy. Já si to uložím na později. 
[13]: To bych mohl, ale jestli si je uložíš jako 2501.-25018., nevím, jestli se toho dočkám
.
[14]: Jestli tím budu mít splněné ty staré a budou mi zbývat "jenom" ty nové, tak si je zařadím od 1. místa.
Zlomený meč má u mě plusový bodík za Otise z Asterixe, moje nejoblíbenější postava z onoho filmu už od dětství!
Já například hrabu velmi ráda svým přátelům ve vlasech (pokud mi to dovolí samozřejmě, pro většinu z nich je to příjemné, takže o adepty na "podrbání" není nouze).
Výborná otázka, ještě lepší odpovědi. Už to vypadá, že úchyl je akorát ten, co žádnou úchylku nemá
Tak toto ma vážne pobavilo 😄 Super!
Bloude díky! Všichni mi doteď říkali, že jsem jenom netolerantní, musím všechny s pojmem misofonie obeznámit!
Jinak moje "úchylka" je taková, že když čekám na vlak a už zbývá jen posledních pár minutek, než přijede, tak si spočítám za kolik sekund má vlak přijet a odpočítávám od toho čísla do nuly.
strácam prehlad – ako na neho naspäť?
[20]: Já se nějak nechytám…
Na co že se ptáš?
Mám zajímavou úchylku. Přestože si nepamatuji telefonní číslo, většinou vím, kdo kdy má svátek a narozeniny.Zrovna tak si i pamatuji sváteční dny u jednotlivých jmen, aniž by to byl nějaký jmenovec.Možná se jedná o profesní deformaci. Opravdu nevím čím to je.
[22]: A jakou máš profesi? 🙂
Toho by bylo
Ale největší asi je, že se neustále kolem sebe rozhlížím a posuzuju, jak moc je uklizeno, co by se dalo vyčistit, namalovat, vylepšit, vyhodit, prodat… nejen u sebe, ale kamkoli, kde přijdu. Posuzuju domácnosti, podniky, a kdekoli vidím nedostatky (což je tak nějak všude), toužebně si přeju to tam debordelizovat a vycídit 
Samozřejmě za prachy, ideálně, nejsu Matka Tereza. #dreamjob