Rubriky
TT (témata týdne)

Vzduchová bublina v žíle

Zrychlil se mi tep, dech se stal přerývaným a svaly v obličeji mi ztuhly. Sledovala jsem vzduchovou bublinu, která se pomalu blížila směrem do mě. V gumové průhledné hadičce vedoucí z kapačky do mé loketní jamky se čirou tekutinou přibližovala bublinka, která mě v následujících sekundách zabije.
Je přece všeobecně známé, že když se vám do srdce dostane vzduch, umřete. Ale já nechtěla zemřít. Plazma, která mi proudila do žil, mě měla naopak zachránit. Jak se to stalo, že se po milimetrech blíží bublina vzduchu, která následně přes cévní systém přicestuje do srdce a zabrání tak okysličení mého organizmu? Já to nechci!
Přistihnu se, že jsem přestala dýchat a vtáhnu do sebe vzduch zároveň ústy i nosem. Emoce mě pohlcují víc a víc, hlavně tedy strach. V nemocničním pokoji jsem úplně sama a zbývá mi posledních pár chvil, než ucítím, jaké to je umírat. Myslím na to, jaké to bude, až mě najdou. Řeknou, že se to stává, že to nelze ovlivnit a že je jim to líto? Někdy se při intravenózním podání léčiv taková chybička vyskytne a jeden lidský život zmizí.
Z koutku oka mi stékají slzy. Je mi líto, že tohle je můj osud. Umřu sama, aniž by mi někdo řekl něco hezkého na závěr. Ani já už nikomu nic nepovím a nerozloučím se. Je to trest?
Chci si z cévy vytrhnout jehlu, abych na poslední chvíli zabránila nejhoršímu, ale nejde to. Nemůžu pohnout druhou rukou. Můžu hýbat jenom očima, a ty mě nezachrání. To, co před sebou vidím, mě děsí. Možná ještě předtím, než mě skolí embolie, dostanu infarkt. Jsem na pokraji omdlení a bublinka se neustále přibližuje.
Vždycky mi bylo jasné, že mě některá z kardiovaskulárních chorob postihne, ale že se to stane takhle? Katétr mám připevněný k ruce a je pro mě stejnou hrozbou jako prst na spoušti nabité odjištěné pistole přiložené ke spánku. Prásk! Rychle otevřu oči a zúženými zorničkami těkám po místnosti. Zrak mi ale spočine zase na té vzduchové bublince, jež se nezadržitelně blíží.
Už je to tady, ta bublina bude to poslední, co uvidím. Přes slzy ji vnímám jenom rozmazaně, ale už je jenom centimetr od mé kůže… Najednou ve mně mizí. Představuju si, jak neokysličenou krví v žíle putuje trhavými pohyby určenými stahy srdce právě k němu. Horní dutou žílou se vzduchová bublina dostává do žilného splavu a odtud do pravé srdeční síně, následně do pravé komory a do plic. V jaké části se tedy stane ta fatální věc, kdy bublina zamezí některé ze srdeční činnosti a zastaví ho navždy?
Pořád žiju, nic se neděje. Jsem při vědomí a napjatě čekám, co bude dál. Nestane se nic. Přežiju. Oddychnu si a děkuju nevím komu/čemu za další příležitost k životu.
Teprve za několik let si tuhle potlačenou vzpomínku vybavím a dozvím se, že vzduchová bublina, která by dokázala zastavit srdce, by musela zaplnit celou srdeční komoru, aby tenhle sval pumpoval naprázdno a nakonec se tak zastavil spolu s prouděním krve v cévní soustavě. Objemově by taková bublina musela mít asi 300 ml. To je třetina obvyklé náplně kapačky. Ach Bože, prožila jsem si jednu z největších hrůz v životě úplně zbytečně. Najednou se cítím opravdu hloupě.
* Článek je přiřazen k tématu týdne „Emoce a jiné nesmysly“.

48 reakcí na „Vzduchová bublina v žíle“

Jsem ráda, že jsi naživu. Mám podobnej zážitek, a dokonce jsem si nechala tenkrát odporně (prosím škrtnout neznělou bilabiálu a nahradit znělým protipólem… ne, nehraju si na chytrou, jen je mi trochu smutno. Držím palce, ať se bubliny držej žvejkaček a nestěhují se do srdce…

[1]: A co sis nechala odborně? 🙂 Já ani netuším, co je bilabiála, ale naštěstí to lze odvodit z kontextu. Víš, že je docela hezký slyšet, že je někdo rád, že jsem naživu? Díky :* Nebuď smutná, posílám rozplácnutou žvýkačkovou bublinu na celej obličej 🙂

Jéééé, asi bude vypadat blbě, když napíšu, že děkuju za žvejkačku :D :D :D :D , ale třeba za odpověď na kometář (od slova kometa) děkuji převelice!!! :-)

Fuj, mám úplně husí kůži a opotil jsem se. To se dělá mě takhle strašit? :-P  :-) Ale napsané je to výborně, to zase jo. Nicméně příště něco víc erotického a méně strašidelného, jo? ;-)  :D

Hned jsem si říkala, že musím napsat, že taková bublinka v kanyle ještě nikoho nezabyla, že je potřeba většího množství vzduchu a nakonec jsi na to taky došla :D Příště (ačkoliv ti přeju jen zdraví a aby žádné příště v nemocnici nebylo) se už nebudeš muset stresovat :D

Výborně, zase jedna pověra vyvrácená! Mě se po dětství s Rychlými šípy stále ozvěnou vraí Na třešně se nesmí pít voda! (brandy naopak ano), nelézt do vody po obědě, neskákat uřícený do vody, apod. I když něco je pravdou, stejně stále i po spoustě let a prokázaným to nepravdám, k některejm věcem přistupuju opatrně :-D

Jako v hororu!
Ale přežila jsi a to je hlavní.V případě dalších kapaček, můžeš před spolupacienty, kteří se budou děsit bublin, dělat haura! :-)

[12]: Tý jo, "haur" vůbec neznám, díky 😉

[11]: A z toho, cos vypsala, je pravda všechno? I ty třešně? 🙂

[10]: Já jsem tam ten poslední odstavec původně vůbec nechtěla, ale pak jsem právě nechtěla v komentech poslouchat, že to tak vůbec není (to nemyslím zle teda, kdybych to nevěděla, ráda bych se to dozvěděla), a tak jsem to takhle dokončila. Ty jo, to ani nebyl stres, to byl absolutní děs.

[9]: Já tě nevím, nějak mě začalo bavit strašit lidi :-D

[8]: Jsi moc hodná 🙂 Děkuju i za nominaci na tema-tydne.blog.cz 😉

[7]: To mi nedošlo, že jestli to čte někdo přímo na kapačkách, asi se nejdřív trochu lekne :D

[6]: Děkuju! Našla jsem si ostatní významy toho slova, který jsem ještě neznala, abych se mohla řádně naparovat 🙂

[5]: Nakonec vlastně jasný pozitivum! Máš pravdu 😉

[4]: "kometář" se mi líbí, ale to už by mě asi lidi ukamenovali, kdybych to začala používat 🙂

[3]: Nepřehánějme, ale děkuju 😉

Jo to opravdu skvěle napsané a ač jsem věděla, že taková bublinka nezabije (už jsem sem tam taky měla kapačku), infarkt jsem prožívala dodatečně s Tebou ;-)

Krásně procítěně napsané. Jen se přiznám, že jsem taky celou dobu přemýšlela, zda jedna bublinka opravdu dokáže zabíjet a byla jsem rozhodnuta si to gůglit po dočtení článku. Díky ti za objasnění. :-D  :D

[15]: Tak to jsem moc ráda, že to tak působilo 🙂

[17]: Ještě že jsem tam ten poslední odstavec přidala 🙂 Díky za nominaci, je to samozřejmě příjemný :*

[18]: Ty jo, to jsem vůbec nečekala, že se tolik budete bát se mnou. Díky!

[21]: No když jsem se poprvé dostala do nemocnice, dostala jsem se do špatné nemocnice, kde se spousta věcí neřešila. Takže bublinky v kapačce jsem řešila dost často (nemluvě o tom, že mě to vždycky v té žíle hrozně zabolelo, když se tam ta bublinka dostala). Věděla jsem, že z jedné neumřu, ale ono jich tam bylo za ten týden tolik, že jsem si pak říkala, že někdy to přece přijít musí a že to teda moc zdravý být nemůže.. 🙂 Ale jak vidíš, přežila jsem :D

Jako by si  popsala můj zážitek, byla jsem vystrašena z jedné detektivky, kde tak vrah zabíjel staré dámy a když jsem zahlédla bublinu v hadičce od kapačky donutila jsem jednu pacientku vstát a stisknout hadičku pod bublinou a druhou jsem poslala pro sestru… :-D

Jojó, jak šetrně a opatrně jsem připravovala infuze jako studentka… Každou bublinu jsem vyháněla a milionkrát proplachovala set fyziologičákem, dokud tam nebyla ani milimetrová vzduchová bublinka. Když mi pak jedna sestra pověděla, že by si tělo poradilo s celou žanetou vzduchu v cévách, moje pracovní rychlost se zvýšila o 1 000 000% konečně jsem se s tím nepatlala dvacet minut. :-D

[14]:Tak já nevím ale ty třešně jsme opravdu pro jistotu zapíjeli tou brandy :-D . Ale asi opravdu se nevyplácí skákat do vody uřícenej, těch několik utopených v poslední době tomu nasvědčuje. nebo pít alkohol a pak se jít koupat. Je vidět že nejsi Pražák, jinak by ti výraz "haur" nebyl cizí :-D

[32]: a zrovna třešně by se vážně zapíjet vodou neměly :D Já to jednou udělala a to byla pekelná bolest žaludku… Následně to všechno šlo stejnou cestou taky ven :D

Podobný problém jsem měla taky. Hned při první kapačce, asi prvních 5 vzduchových bublin. Pak jsem dospěla k názoru, že neumřu a neřešila to. :-P
Kromě jednoho případu. Ale to sestřička zapomněla odpustit roztok v hadičce od kapačky, takže se mi chystala napumpovat do žil jednu velkou dlouhou bublinu o velikosti celé té přívodní hadičky. Na vážný problém by to asi nestačilo, ale rozhodně mi to nebylo příjemné. Naštěstí jsem se naučila si všechno kontrolovat, takže jsem ten strašný stres, cos prožívala ty (a který ti vůbec nezávidím), neměla. Prostě jsem se ozvala, sestra se plácla do čela a běžela s kapačkou k výlevce odpouštět… :-D :-P

[37]: Takže nejsem jediná, kdo se strašně bojí injekčních jehel? Nejhorší je, že fobii z letadla se člověk snadno vyhne, prostě pojede vlakem nebo autem. Ale na braní krve, očkování a kapačky se musí. Před tím člověk neuteče. Fuj. :-x

No potěš koště, zajímalo mě, jaký to je, prostě čekat, že už nebude další zítra a tady to mám. Každopádně jsem napjatě hltala dál tvůj děsivý zážitek, protože mě fakt zajímalo, jestli to není nějakej metaforickej výlev, ale ono fakt. Tyjo. Hodně dobrý, teda jako napsaný, naživo to asi tak dobrý nebylo no.

Perfektní napínavka. Tušila jsem, že malá boblinka by nijak moc neuškodila, ale jak jsi to podala, do poslední chvíle jsem byla napnutá. Žiješ a už dlouho, to je dobře. Znám horší příběhy a taky s dobrým koncem :-)

Dneska mám jít na odběr krve… děkuju mockrát. :DD Ne, dělám si srandu (i když na ten odběr fakt jdu), upřímně, když jsem to četla, tak se mi povedlo do toho úplně vžít, jak krásně je to napsané. Hodnotím to pěti hvězdičkami a štítkem "mega povedené".

[44]: Ježiš, to jsi moc hodná a červenám se. Doufám, že jakýkoli testy, kvůli kterým ti brali krev, dopadnou dobře 🙂

[43]: Tak to o nich napiš a pak mi pošli odkaz, jsem zvědavá 🙂

[42]: "metaforickej výlev" mě pobavil :D

Taky jsem měl obavy, ale pak jsem si říkal, že za 1 den bude jen u nás plno lidí, na infuzi a dostane se jim tam bublina, jelikož není v moci personálu všechny uhlídat. Takže kdyby nějaká bublinka člověka měla hned usmrtit, tak je už půl republiky pryč :-)

Tak tohle se mi stalo právě před chvílí. Jsem v nemocnici, v ruce kapačku a najdnou bublinka – polilo mě horko, rozbušilo se mi srdce a než jsem se stihla vzpamatovat – šup, zmizela ve mě O_O Okamžitě jsem skočila po telefonu a vygúglila: "vzduchová bublina v žíle" a vyskočil na mě tento článek. Díky Bohu za něj! Tlak mi opět klesl na minimální hodnoty. No, vlastně díky bublině jsem ho měla alespoň na chvíli v normálu :-D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *