Měsíc: Červenec 2015

Na xchatu jsem si začala psát s jedním Dejvem a postupem času jsme zjistili, že si rozumíme natolik, že si spolu můžeme na dálku zahrát hru. Mírně erotickou.

Dejv mi v rámci oné hry dával různé úkoly a já jsem je musela plnit. Kdybych třeba jen jediný nesplnila, už by ta hra pro mě neměla smysl, že ano. V té době jsem přes týden pobývala na intru a soukromí jsem tedy moc neměla. To se Dejvovi líbilo.

Jedním z prvních úkolů bylo, abych se udělala na pokoji, když spolubydlící spaly jen dva tři metry vedle mě. Hrůza. Strašně jsem se styděla a každý pohyb a zvuk mi připadal stonásobně zřetelnější a hlasitější. Bylo mi to trapné a trvalo mi to snad hodinu. Mohla jsem pohybovat jenom prsty, abych opravdu nevydávala žádné zvuky. Tření kůže o přikrývku totiž bylo nesmírně hlučné. Dýchala jsem s otevřenou pusou a dávala si záležet na tom, aby mé oddychování bylo co nejpravidelnější. Nejhorší to bylo ke konci. Už jsem se skoro dostávala na vrchol, když vtom se jedna ze spolubydlících převalila na posteli. Vzrušení ustoupilo a já jsem čekala, jestli se nestane něco víc. Nic. Obě dvě spolubydlící zřejmě spaly, a tak jsem zase vsunula ruku pod peřinu. Připadalo mi, že všichni musí vědět, co právě provádím. Jenže už jsem byla tak nadržená, že jsem tenhle úkol musela dokončit. Když už jsem samu sebe natolik vydráždila, že orgasmus byl na dohled, musela jsem si rozdělit myšlenky a dávat si velký pozor na to, jak v těch závěrečných sekundách uhlídám dýchání a případné vzdechy. Pokusila jsem se ty nádherné pocity zamaskovat přetočením se na bok a vydechnutím do polštáře, ale stejně doteď nevím, jestli spolubydlící opravdu spaly a nic nepoznaly.

Další úkol, který mi Dejv dal, bylo pokapat si prsa horkým voskem ze svíčky. Hned první kapka mi spadla přímo na bradavku a pořádně to pálilo. Ale splnila jsem to. Na intráckých záchodech.

Po sérii dalších více či méně zajímavých úkolů přišel ten nejhorší. Porcelánová panna ve svém článku zavedla řeč na pálivé hrátky. Ne, já jsem si nemusela strkat zázvor do zadní partie, jak Porcelánka uvedla ve svém textu. Zažila jsem trochu jinou peprnost v rozkroku. Měla jsem si tam nalít chili omáčku. Protože pálivá jídla nejím a vrcholem ostrosti je pro mě pomazánka Zálesák, nevěděla jsem, jak moc vlastně tyhle dochucovací omáčky dokážou podráždit. Jednu jsem si koupila a zavřela se s ní do koupelny. Jenom jsem si k ní čichla, ale neměla jsem chuť ochutnávat ji. Nevěřila jsem, že to může být tak hrozné. Bylo. Přímo na klitoris jsem si kápla asi tři větší kapky a po pěti vteřinách, kdy se nic nedělo, jsem to ucítila. Jenže úkol byl, že mám chili omáčku použít jako lubrikant, takže ne jen na ono místečko, ale všude… Nejsem blázen, dovnitř jsem si chili natéct nenechala, to bych pak možná musela navštívit svého arabského gynekologa. Po zevních částech jsem ale omáčku rozetřela podle Dejvova přání a zkusila jsem masturbovat. To mi můj spoluhráč navrhl jako zlatý hřeb úkolu. Ne! Trvalo mi asi čtvrt minuty, než jsem si řekla, že tohle fakt nemám zapotřebí a utekla do sprchy. Chladná voda ale nepomohla a můj poštěváček i pysky štípaly jak zběsilé. Tušila jsem, že tohle nezůstane bez následků, a tak mě radost z celé hry na úkoly úplně přešla. Další týden jsem si sama doma léčila nekončící svědění a pálení v oněch místech a od té doby jsem žádnou podobnou blbost neudělala.

Ne vždycky se vyplatí jít s davem, natož s Dejvem.

* Článek je přiřazen k tématu týdne „Jít s davem“.

Mám úplně jasno v jedné specifické oblasti, kterou by (ne)přírodní zákony mého života ve snu musely splňovat. Aby nikdy nebylo uspokojeno moje očekávání z příjemných zážitků. Abych to vyjádřila úplně přesně, budu konkrétní. A protože mě to napadlo v souvislosti se sexem, bude to zase o něm a o erotice a flirtu obecně. Vztáhnout se to dá ale i na ostatní aspekty života.

Stojím na chodbě svého gymplu a opřená o zeď čekám, až kamarádka vyjde ze třídy. Místo ní se ale přede mě postaví blonďák a jeho ústa mám dvacet centimetrů od svých. Máme za sebou historii různých podobných střetů a peprných esemesek, kdy mezi námi jiskří touha po čemkoli navíc. Tentokrát mi pokládá ruce na boky a palci, které mu směřují na moje břicho, mě hladí. Vyměníme si pár flirtujících řečiček a já chci něco víc.

Jenže se bojím! Obávám se toho, že až to „něco víc“ přijde, nebudu už moct nikdy zažívat to napětí z očekávání budoucího. Ten pocit, když s vámi muž nebo žena dělají tolik, že jste si jistí, že každá další meta už vás zničí výbuchem slasti.

Než jsme se vůbec znali, dotknul se mě blonďák jenom nohou. Seděli jsme za sebou totiž v autobuse na školním výletě a on si své chodidlo opřel o mou opěrku na ruku. Kdykoli se mě dotknul, myslela jsem si, že to byl omyl, a tak jsem se na něj otočila s úsměvem, jako že se nic neděje. „Nevadí ti tam ta moje noha?“ zeptal se po chvíli a já se otočila, abych mu odpověděla, že je mi to jedno. Po chvilce už bylo jasné, že se mě nedotýká nedopatřením, ale naschvál. Svou nohou mě hladil v pase a na boku a já jsem se nemohla soustředit na rozhovor se spolusedící. Představovala jsem si, jaké by to asi bylo, kdybychom teď byli v tom autobusu sami, a konstruovala jsem v hlavě příběh, do jehož děje bylo po jednom dotyku sakra daleko. A chtěla jsem víc.

Od té doby jsme po malých krůčcích postupovali za jediným možným cílem – sexem. Pak už nic není, jen jeho různé obměny. Už ale nikdy není očekávání na tak vysoké úrovni, jako když vás zatím jenom líbá na krku a vy chcete víc. Pak vás chytne za zadek, zvedne vám jednu nohu a obtočí si ji kolem sebe a zase chcete víc. Já jsem si v té situaci přála, abychom nebyli oblečení a naše kůže se dotýkala i tam dole. Při dalším setkání už se políbíte a pocity rozkoše se neustále vynořují a nepolevují. Když jsem se s ním za dalších pár dní náhodou potkala na chodbě intru, už jsme se líbali vášnivě a vzájemně se snažili strčit tomu druhému jazyk až kdovíkam, takovou jsme na sebe měli chuť. Při příštím setkání mi rukama vjel pod tričko i podprsenku a pohrával si s mými bradavkami, zatímco mě pořád líbal. V noci jsme si pak psali zprávy a byli jsme oba nedočkaví, až se zase uvidíme.

Napětí z toho, co všechno se může odehrát příště, pro mě bylo jako droga. Pořád jsem chtěla víc a pořád bylo co očekávat a na co se těšit. Kdykoli se u mě zastavil a dotknul se mě, měla jsem chuť ho na místě svléknout a vyzkoušet metu nejzazší. Když jsem se při psaní s ním dělala, měla jsem v mysli jeho obraz a představu našeho prvního sexu. A ten pořád nepřicházel, jenom jsme se k němu přibližovali.

Je to, jako když si při masturbaci oddalujete orgasmus. Když ho konečně necháte bouřit, je konec. Dál už nic nebude a vám je to vlastně líto, protože než jste vyvrcholení dosáhli, bylo to úžasné. Zároveň jste to už chtěli, ale současně jste si to šetřili napotom a těšili se na to. A teď to proběhlo a je to pryč.

I náš první styk jednoho dne nastal. A schválně tomu říkám takhle, protože se tomu snad ani nedá říkat sex. Možná jsme byli až příliš natěšení a čekali jsme od toho moc. Jenže po ani ne deseti minutách byl konec a zaznělo mi do uší poprvé a zatím naposled v životě: „Promiň.“ spojené s předčasným vystříknutím.

A najednou bylo všechno pryč. Už nebylo na co čekat, nebylo se na co těšit, očekávat už nemělo smysl. A bylo to smutný. Tahle etapa flirtování s blonďákem skončila. Teď zase budu sama bez endorfinů, které mě až do toho osudného předčasného orgasmu doprovázely.

A já se ptám, jestli vůbec stojí za to, hnát se za tou poslední metou, když po ní už nic lepšího a očekávatelnějšího není. Není lepší někdy zůstat na půli cesty? Je.

* Článek je přiřazen k tématu týdne „Život ve snu“.

Kvůli práci přijel do našeho malého města a už na nádraží se na něj upíraly pohledy většiny dívek. Kdybych měla popsat typ muže, který se mi líbí, popsala bych úplně někoho jiného. Jenže tenhle má v sobě něco, co přitahuje snad každou.

Stačí se na něj podívat a už vám v hlavě krouží neřestné myšlenky. Když jde po mém boku, přemýšlím, jaké jsou jeho tmavě hnědé vlasy na dotek, a jak asi vypadají, když vyleze z vany. Při hovoru se mi dívá do očí a mě zajímají ty jeho hnědé – jak by asi vypadaly v okamžiku, když se udělá? Přivřel by je? Měl by na čele pot a pootevřená ústa by se mu chvěla?

Sakra, vůbec netuším, o čem mluvil, ale asi se na něco ptal. Zrovna procházíme kolem líbajícího se páru a on čeká, jak zareaguju na jeho dotaz.

„Poslouchalas mě?“ zeptá se a z mého výrazu je mu úplně jasné, jaká je odpověď.

„Promiň, nějak jsem se zamyslela.“

„Nad čím?“

„Hrozně mě rozptyluješ, nemůžu se soustředit.“

Přiblížil se ještě blíž, takže jsme šli bok po boku tak, že se naše ruce neustále dotýkaly. Měla jsem chuť ho odstrčit. Má totiž přítelkyni, jenže daleko. A tak bych využila spíš druhou možnost, jejíž scénář byl mnohem přívětivější než odstrčení – vzít si ho hned teď a tady na trávníku pod sochou sv. Václava. Vytrhl mě ze zamyšlení:

„Rozptyluju tě? Čím?“

„Proč jsi pořád tak blízko?“

„Nejsem… nebo si to neuvědomuju. Vadí ti to?“

Jasně, že mi to nevadí, chtěla bych, aby byl tak blízko, až by se jeho přítomnost počítala v minusových hodnotách. Aby byl ve mně – kolik? Patnáct dvacet centimetrů? Nebo klidně jenom deset, stačily by mi jeho prsty. Nebo jeden dva centimetry jeho jazyka…

„Jenom se pak nesoustředím, když se o mě pořád otírají tvoje chlupatý ruce a lechtají mě. Cos vlastně říkal?“

„Ptal jsem se, v kolik přesně začíná to kino?“ pobaveně mi zopakoval otázku.

„V osm, máme to akorát, za chvíli tam jsme.“

Kamenný Sv. Václav orodující za nás zůstal za námi a už byl vidět hlouček lidí před kinem.

Stoupli jsme si do fronty, ačkoli pokladna ještě nebyla otevřená, a já jsem se bavila tím, jak na mého společníka zíraly patnáctileté slečny. Trochu mi to teda vadilo, to jim to není trapné? Celkově mě překvapilo, že už dvacet minut před začátkem promítání je tu tolik lidí. Myslela jsem, že budeme v kině tak v deseti lidech, jak to tady často bývá zvykem. Novinkové akční scifi ale přilákalo spoustu mládeže.

V sále jsme si sedli na dvojsedadlo až v poslední řadě. Vedle nás byly obsazené další dvě dvojsedačky, nikdo ale neseděl na těch nejbližších. Byla jsem ráda, že budeme mít trochu soukromí. Sice jsem neočekávala žádné hrátky, ale třeba aspoň jeho ruka na mém stehně by nebyla od věci.

Když začal film, pošeptal mi do ucha nějaký postřeh. Projela mnou vlna vzrušení, jak zabořil nos do mých vlasů a mluvil tak zblízka. Otočila jsem se na něj a najednou byly naše obličeje kousek od sebe. Hleděla jsem mu v šeru do očí a chtěla ho okusit tak moc, že mi ruka vylétla nahoru a položila jsem mu dlaň na jeho strništěm porostlou tvář. Nečekal ani vteřinu a začal mě vášnivě líbat. Neměla jsem čas připravit se a teď mi docházel dech. Jeho ruka mě hladila na stehně a pomalu sklouzávala níž. Rozevřela jsem nohy a on mi mezi nimi projel dlaní! Kdybych neměla zacpaná ústa jeho jazykem, musela bych vykřiknout, jak jsem jeho dotyk pocítila v každé části těla.

Na velkém sedadle jsem si udělala pohodlí, zula si boty, hodila nohy nahoru a zády napřed jsem se položila tomu sexy muži do klína. Rozepnul mi džíny a vjel mi rukou pod kalhotky, aby mě začal dráždit. Jeho velká dlaň mi tlačila na nejchoulostivější místečko a svými prsty rejdil kolem. Občas se ke mně naklonil a přitiskl se ke mně, aby mě políbil. Jeho krátké vousy mě píchaly na tvářích a moje lůno se svíralo chtíčem, jak toužilo, aby do něj tenhle chlap vstoupil. Poněvadž jsem měla hlavu na jeho klíně, cítila jsem, jak mu v něm pode mnou cuká. Rozepnula jsem mu poklopec a spatřila jeho lákavě lesklý žalud. Nemohla jsem ho v téhle pozici vzít do pusy, ale jazykem jsem na něj dosáhla akorát. Jemně a pomalu jsem si ho vychutnávala a on mě se zavřenýma očima neustále hladil tam dole. Čím blíž jsem byla vrcholu, tím rychleji jsem ho lízala. Zleva doprava, ze shora dolů, krouživými pohyby, různě jsem tlačila a zase povolovala. Sama jsem se kroutila a vzrušení stoupalo. Vtom mnou projel orgasmus a já jsem nahlas vzdychla.

Ve filmu zrovna byla docela hlasitá scéna, a tak mě mohlo slyšet jenom pár lidí, kteří seděli nejblíž. I to ale stačilo k tomu, aby se můj muž lekl a rychle se zakryl rukou. V jeho tváři jsem však viděla úsměv. Vždyť byl v tomhle městě cizí, mohlo mu být jedno, co si tady o něm kdo pomyslí. Mně by to jedno nebylo, ale v té chvíli mě nezajímalo nic, než abych se opět dotkla jeho pokožky. Kdekoliv. Srdce mi ještě bilo zrychleně a já se mu chtěla odvděčit za to, jakou trpělivost se mnou měl. Lehla jsem si na břicho a jeho penis objala svými rty. Chutnal skvěle a mně tekly sliny, protože jsem na něj měla neskutečnou chuť. Zaklonil hlavu a zavřel oči, aby si tenhle okamžik užil. Já jsem v ruce hladila jeho koule a do úst jsem vsávala jeho pevný tvrdý pyj. Jednu ruku měl na mém zadečku, který mi pomačkával, a druhou si mě přidržoval na hlavě a čechral mi vlasy. Najednou mě za ně zatahal a v tom samém okamžiku mi do krku vystříkla jeho šťáva. Na několikrát jsem polkla, aniž bych ho uvolnila ze svého sevření.

Mohla bych tak zůstat napořád. Cítit ho v sobě a zkoušet, jestli náhodou nechutná jinak v různé dny, hodiny či minuty. Jenže snímek už se chýlil ke konci, aniž bychom tušili, o čem byl. Zase jsem si normálně sedla a chtělo se mi v okolní polotmě spát.

Zůstali jsme sedět až do posledních řádků závěrečných titulků, zatímco ostatní odcházeli hned po posledním záběru. Divně si nás prohlíželi, ale já jsem to brala tak, že zase obdivujou pohledného muže vedle mě. Až když jsme se rozloučili a on šel spát do penzionu, kdežto já jsem zamířila domů, jsem na Facebooku zjistila, proč jsme byli terčem pohledů skoro všech návštěvníků kina. Teenageři, kteří seděli na sedačkách v naší úrovni, natočili na mobil část našeho kino řádění a ihned tohle video uploadovali na youtube. Kdo měl v okolí zapnutý bluetooth, tomu poslali odkaz, a tak se stalo, že ke konci filmu už nejméně polovina diváků tušila, že my jsme se na film zrovna nesoustředili. Zatímco obličej mého uspokojitele byl z profilu vcelku poznatelný, já jsem naštěstí moc vidět nebyla. Podle oblečení by mě ale někdo poznat mohl. Jakkoli jsem z toho muže byla unešená, tohle na mě bylo fakt moc. Server jsem požádala o smazání, ale než se k tomu dostali, vědělo o tom celé město. Naštěstí mě osobně nepoznal nikdo, anebo jsem se o tom nikdy nedozvěděla. V sále byli většinou středoškoláci, které já neznám ani od vidění.

Ne! V kině už nikdy víc žádné hrátky! Ovšem že jsem další noc strávila u něj v penzionu. Jedno video mi přece nezkazí možnost strávit pár chvil s takovým fešákem.

* Článek je přiřazen k tématu týdne „Nikdy“.