Traduje se, že na Nový rok (tj. 1. ledna) by nemělo viset prádlo, jinak prý někdo z rodiny zemře. Tato pověra je v naší zemi celkem rozšířená a hodně lidí se jejím doporučením řídí. Někteří dokonce nenechají pověšené ani ručníky, osušky či utěrky. Já jsem tenhle rok zapomněla a prádlo pověsila ve velkém.
Celý první leden pro mě byl dost dlouhým dnem, protože jsem se starala o návštěvu, která u mě strávila noc ze silvestra. Když odpoledne odjeli, už mi vůbec nepřišlo, že je pořád onen sváteční Nový rok. Pračka akorát doprala povlečení po kamarádech a já jsem ho šla úplně automaticky pověsit. Asi za hodinu mi to došlo. Zarazila jsem se a chvíli jsem stála na místě a rozhodovala se, co teď. Když prádlo ještě sundám, nebude to platit? Asi těžko. Jestli existuje vyšší moc, která se stará o dodržování pověr, určitě už jí přišlo upozornění na smartphone, že userka se provinila. Nechala jsem tedy prádlo viset, a protože už nebylo co ztratit, vrátila jsem na svá místa i osušky a ručníky.
1. 1. má narozeniny babička, k níž každý rok jezdím, abych jí popřála, i přestože někdy se den po silvestrovských oslavách musím dost přemáhat. Když jsem k ní dorazila tenhle rok, kdy slavila 81. narozeniny, bylo to naposled, co jsem ji viděla. Po pár dnech umřela.
Ihned se mi v mysli vynořila obava a vzpomněla jsem si na svoje pohrdnutí onou pověrou. Vykašlala jsem se na její dodržení a nechala jsem plný sušák prádla. Navíc na babiččiny narozeniny. To jsem rovnou mohla napsat Smrtce email, koho konkrétně posílám do hrobu.
Teď mi může kdokoli říkat, že je to jenom pověra, že babička už byla stará a že to spolu vůbec nesouvisí, ale nikdo to nemůže vědět na sto procent! A já si nikdy nebudu jistá, jestli by tady babička ještě nebyla, kdybych první lednový den víc přemýšlela. Možná jsem to prádlo měla sundat aspoň tehdy, když jsem si to uvědomila. Možná by mi to ta vyšší moc odpustila a já jsem s babičkou mohla slavit i její svátek, jenž připadal na 2. 2., ačkoli se nejmenovala ani Nela, natož Hromnice.
Článek je přiřazen k tématu týdne „Strach uvnitř nás“.
20 reakcí na „Jak jsem možná zabila babičku“
Mně choť věšení prádla nesvěřuje, to prý se musí umět, aby se pak dobře žehlilo, já ho jen sbírám a pečlivě skládám přes ruku, abych to ještě v poslední chvíli nepokazil, a proto jsem asi ještě nikoho "nezabil".
Babičky nikdy nejsou dost staré. 🙂
U mně viselo prádlo každý Nový rok. Kdyby to platilo, museli by již Vápeníci vymřít po meči i po přeslici.
vtipné…vskutku… naštěstí já na takové věci nevěřím
Naše babičky tomu věří, já ne, protože ať prádlo visí či ne, realita je zcela jiná!
V mojom okoli veria tejto povere vsetci bez vynimky. Dodrzuje sa prisna, ale aj tak umieraju postupne vsetci, bez vynimky.
[1]: Je pravda, že mí chlapové taky prádlo věšet neuměli. U mě bys to měl ještě těžší. Já ho potřebuju pověsit tak dokonale, aby se žehlit ani nemuselo!
[2]: To je dobrá myšlenka.
[3]: A to by byla velká škoda!
[4]: Vtipný to teda zrovna být nemělo
🙂
[5]: Kdo ví, na každym šprochu pravdy trochu, ne?
[6]: Tak obráceně to neplatí, to už bysme chtěli moc, aby fungovalo: "Když na Nový rok prádlo nevisí, nezemře z rodiny nikdo."
Jsem ráda, že mě podporujete a nemyslíte si, že jsem vrah.
Mám na obrázku prepotenú košelu, bolo to v lete, takže by som sa bol býval mohol aj sám celý "pověsit". (To je šifra!)
[8]: Díky za upozornění, tuhle fotku bych si ale nenechala ujít
[9]: Mozno sa vynoria este dalsie, potom uz nebudem(e) k udrzaniu!
[10]:
jsem připravena!
[11]: Junaku skaute, bud pripraven!
"Vzdy pripraven!" Teraz neviem, ci to boli skauti, ci pionieri…
Tak to tě mohu uklidnit, jednak tu pověru slyším po prvé a už jsem mnohokrát měla pověšené prádlo v ten "kritický" den a nikdo neumřel…
[13]: Dík za další střípek do "uklidnění". Jinak tvůj blog už mám otevřený v záložkách snad měsíc, ale pořád se nějak nemůžu dokopat k hlubšímu čtení, tak se omlouvám! 🙂 Snad brzo.
Tak z toho napisu mě až zamrazilo
Tuhle pověru jsem slyšela, ale stejně tak se říká, že se nemá odcházet od štědrovečerního stolu a mamka předminulé Vánoce odešla… a je pořád mezi námi 🙂
[15]: Ten štědrovečerní stůl (stejně jako štědrodenní) dodržujeme pro jistotu taky, takže se mi ještě nestalo, že bych měla pochybnosti, že mám prsty v nějakym úmrtí
Mamince přeju hodně zdraví.
81 je pěkný věk, já myslím, že tvoje věšení prádla na smrt tvé babičky nemělo žádný vliv. Netrap se tím.
[17]: Vždycky je tady "jenže co když"
O téhle pověře jsem v životě neslyšel. Fungovalo by to i v případě, že o tom člověk nevěděl?
[19]: 🙂 všichni mě tady v komentářích přesvědčovali, že to nefunguje ani tehdy, když o tom víš. Tak asi jsme z obliga. Snad.