Vychovala jsem ho a můžu na něj být pyšná v každém směru. Můj syn je dobrý člověk, což mluví samo za sebe. S manželem jsme nedělali nic zvláštního, prostě se to povedlo. Celý jeho život jsem mu byla nablízku, a i když nejsme zrovna „objímací“ rodina, vzájemně se milujeme a jsme si těchto citů vědomi. Teď ho opustím.
Možná za půl roku, možná za rok a možná za pět let, ale odejdu navždycky. Už syna nebudu moct chránit a pečovat o něj. Naštěstí jsem v klidu, protože vím, že se o něj postará jeho přítelkyně. Jsou spolu několik měsíců a vypadá to, že se mají opravdu rádi. Dokázali se najít a dávají pozor na to, co spolu mají. Pozorovat je je překrásné. Člověku to připomíná jeho vlastní romantické začátky, kdy všechno dění ovlivňovala zamilovanost.
Nezdá se ale, že by je zamilovanost opouštěla. Jejich láska má pevné základy a jejich náklonnost vychází i ze samotného rozumu, nejenom z pocitů. Někdy si všimnu, jak jeden na druhého zírá, a to mi pak jihne srdce, protože vím, že jsou tu jeden pro druhého a že by udělali cokoli, aby svému protějšku pomohli, kdyby bylo třeba.
Je to pro mě nesmírná úleva, že si můj syn našel slečnu, kterou máme všichni v rodině rádi. Až se z Nebe někdy podívám dolů, uvidím, jak jsou šťastní, a budu spokojená. Jen když vím, že ona je jeho štěstí.
Jenže můj syn udělal tu největší chybu. Svou přítelkyni mi nikdy nepředstavil a už to nestihne. Má vůbec nějakou? Až doteď to byl jen krásný sen. Moje představy, moje touhy. Iluze. Umírám a bojím se, že se o něj nemá kdo postarat, protože nevím o tom, že by ho někdo miloval. Trápí mě, že ho opouštím a že zůstane sám. Vyčítám si to, ale nic nezmůžu. Nastal můj čas.
Syn mě drží za ruku a vypadá, že by mi chtěl ještě něco říct, ale už zaslechnu jenom: „Mami, neboj se, já…“
* Článek je přiřazen k tématu týdne „Největší chyby“.
24 reakcí na „Pozdě“
Vítej zpět!
[1]: Já nikam neodešla
[2]: Nějak se mi zdálo, že se tu furt nic neděje 🙂
Som z toho trochu perplex. Ale tesi ma to.
Sakryš, trochu posun od tvých klasických témat. Ale ne že by mi to vadilo ….. je vidět že ani vážné téma ti není cizí
úžasné, mrazivé, asi z toho budu mít trochu spleen..
skvěle napsané
Tu poslední větu dobře znám, ale většinou se podobá zavrčení tygra
Abych něco nezanedbala – páč si nejsem jista, co tím vším tak úplně myslíš, tak Ti přeposílám článek, který napsala má 30letá (od 19 let skrzevá nádorovou nemoc ochrnutá) dcera.
http://www.babyonline.cz/naplno-i-na-vozicku-treti-cast-pribehu-nezdolne-sestry-nadule1
Krásně jsi mě dojala. Mám tě moc rád, i když na mě prdíš.
Smutné, dojemné, vážné…, nezvyklé na blogu userky, ale i o tom je život.
Pěkně zpracovaný a na zdejším blogu ne zrovna typický text. Někteří synové mají trochu jiné předtsav o tom, co je důležité a občas mají svou tvrdou hlavu. O čemž něco málo vím
.
Takhle smutně začínáš…ale pěkně 🙂 už se mi po tvých článcích začínalo stýskat…
[8]: Nic mi není. To je tvoje dcera? Tu jsem úplně náhodně viděla ve StarDance 😉 Šikovná.
[12]: A my se známe?
[13]: Tak jako spíš moc ne
což mi nebrání mít absťák po tvých článcích 
takže tímto se ti asi oficiálně představuji: Jsem Lee, moc mě ofiko těší 🙂 
[13]:Ano, je. Jsem ráda, že jsi v poho.
na chvílí sem si myslela, že je to pravda.. než mi došlo že je to téma týdne..
fakt perfektní.. 🙂
[14]: To je příjemný objevit někoho novýho, kdo mě čte. Škoda že odkaz na tvůj blog nefunguje.
[16]: Díky, to je od tebe hezký.
[17]: ouha, dík za upozornění
to jsem si nevšimla 🙁 
opraveno..
Jo, takové jsou bohužel ty největší chyby. Nejhorší na nich je, že člověk nikdy neví, kdy může nastat ta doba, kdy už to prostě nestihne..
Může to nastat i v opačném slova smyslu.
Co máme, máme; kdož to jasně cítí,
že přijde den, kdy nebudem’ to míti?
Tak mnoho cest je, tolik volá hlasů.
Pro matku dítě nemá dosti času.
Co činí matka, je tak samozřejmé.
Povinnost k díku s nás tak ráda sejme.
Vždy říkáme si: Vzpomeneme jednou.
A potom v chvíli mrazivou a bědnou
zavrou se oči matky, tolik bdělé.
Dluh chce se platit. Není věřitele.
Viktor Dyk
koncila ta veta slovy: sem gay, a neboj, mam kluka?
Krásně napsané, nevím co jiného napsat…fakt perfektní!!
Povedené, až mě z toho trochu zamrazilo v zádech.
A tak proč nesnít?