Moje kapitánka

Doteď jsem se z letošního silvestra úplně nevzpamatovala, ale už to ze sebe musím dostat. Skromné hrátky s blonďatou kapitánkou, vojandou sloužící v Afghánistánu, jsou prostě zaznamenáníhodné.

Večer se skvěle rozjížděl, prskavky prskaly o sto šest a asi třicetiletá pěkná blondýnka si přisedla ke stolu vedle mě a po chvíli už prostor patřil jenom jí. Vyprávěla o svém životě, který dost často tráví v zahraničí, protože je příslušnicí naší české armády, a své zážitky doprovázela různými fotkami a videi, jichž měla snad plnou paměťovou kartu na svém hi-tech mobilu. Jak tak pohazovala svou světlou hřívou, nešlo mi nepřemýšlet nad tím, že je to moc hezká ženská a že ostatní vojáci z ní musí mít radost, když se kolem nich ochomýtá.

Po novoročním přípitku jsme se všichni sešli v místním hospodském sále a vojanda se ocitla vedle mě, vcelku připitá, ale to nebyla sama. Její přítel ukázněně posedával vedle ní a zajišťoval jí další a další promile. V nestřeženém okamžiku se na mě kapitánka podívala a něčím mi polichotila, už si úplně nevzpomínám, protože co následovalo mi trochu zamlžilo ostatní vzpomínky.

Ani jsem se nenadála a vůbec nevím, co se najednou stalo, ale její jazyk byl v mých ústech a čas běžel hrozně pomalu, jak mě vášnivě líbala. Cítila jsem její parfém a prostě jsem se nechala unášet. Netrvalo to víc než pět vteřin, ale připadalo mi, jako kdybych celou scénu pozorovala i se všemi pocity zpovzdálí. Taky jsem měla dost upito, a tak jsem byla ochotná podřídit se a dělat cokoli, co by blondýnka začala. Nic nového ale nepřišlo.

Kapitánka se zvedla a odešla a já prostě seděla a teprve si uvědomovala, co se stalo. Došlo mi, že její přítel seděl celou dobu metr od nás, ale otočen na hrající kapelu nic nezpozoroval, stejně jako většina osazenstva sálu. Přesto se mě doteď lidi ptají, jestli s přítelem vezmeme kapitánku do trojky. Hmm… Proč ne.

…

Článek je přiřazen k tématu týdne „Vzpomínky“.