To nemá smysl, začínám se bát. Je sice smyslná, ale v tomto případě beze smyslu. I moje smysly mi vypovídají službu. Mé myšlení se roztéká jako čokoláda v horkém slunci. To je jediná myšlenka, která mě nyní v souvislosti s ní napadá.
Jak tak ležím na sluníčku a osychají na mně poslední zbytky vody z bazénu, běží mi hlavou všechno možné, jen ta čokoláda tam prostě nějak nepasuje. Ani u sebe žádný její kousek nemám. Pro inspiraci. Pořád hledám NĚCO, co mi s tímhle psaním vypomůže…..
Když v tom přední brankou vchází on. Proti slunci ho moc nevidím, ale je jisté, že je vysoký a delší vlasy mu povlávají v mírném větříku. Všimnu si, že něco malého drží v ruce. Už je skoro u mě. Nevím proč, ale nepromluvit se mi teď zdá naprosto na místě. Jako by to bylo normální a v pořádku, že cizí mladý muž jen tak vejde do mého soukromí.
Když mi zastíní sluneční paprsky a já konečně nejsem oslněná, prohlédnu si jeho tvář. Je příjemná, lehce porostlá vousy, s lehkým úsměvem na rtech a trochu povytaženým obočím. Jakoby se ptal: „Můžu?“ Ale já pořád nevím, o co mu jde. Vzpomenu si na to, že něco svíral v ruce, a zadívám se do ní. Je to tabulka čokolády. „Tabulka“ není v tomhle případě moc výmluvný popis. Horko sálající z okolí spojené se stiskem jeho velké dlaně udělalo z čokolády spíše rozteklou hmotu, kterou drží pohromadě jen plastový obal.
Muž si všimne mého pohledu a jemně a opatrně čokoládu rozbalí. Trochu si při tom ušpiní jednu ruku. Už už si ji chce olíznout, ale zastaví se a nabídne ji mně. Opět neschopná slova se trochu nakloním a nechám si jeho prsty zajet do úst. Plavky, které mám na sobě, už úplně uschnuly, ale teď spíš zvlhnou mým potem. Když mi vyndá prsty z pusy, sjede jimi po bradě, krku a hrudi až do hlubokého výstřihu, který plavky nabízejí. Mlčím, ale nebráním se. Leknu se, teprve když natáhne druhou ruku s čokoládou nad můj dekolt a náhle mi horká, sladká hmota spadne do výstřihu, kde ji druhou rukou, jež už tam čekala, začne roztírat. Čokoláda voní a mně spadne jedno ramínko plavek z ramene. Čokoláda mi už teče i po břiše a voní stále pronikavěji. Sladce. Jako chtíč. On využije spadlého ramínka a odkryje mi pravou bradavku, kterou ihned ztmaví čokoládou. Chci, aby ji olíznul, ale pořád jenom mlčím a stále se mi to tak jeví přirozeným. On se nade mnou najednou začne sklánět… Ano! Nemůžu se dočkat, až se jeho rty setkají s mou horkou opálenou kůží.
Nestane se to. Probudím se.
…
Článek je přiřazen k tématu týdne „Čokoláda“.