Já nechci mít žádná tajemství. Když se mě zeptáš, tak ti odpovím. Opravdu. Popravdě.
Nezáleží na typu dotazu. Ty se ptáš, protože se to chceš dozvědět. A já jsem to prožila proto, aby to můj život změnilo. Chci o tom mluvit. Chci slyšet tvůj názor, tvoje mínění. Jak bys to posoudil? Jak bys postupoval? Kde bys odbočil jinak a kam bys došel?
Stále čekám na otázky. Je tak snadné mluvit o sobě.
Když se mě zeptáš, nasadím nejdřív ten výraz. Jako bych nechtěla nic prozradit. Nechám se chvíli přemlouvat, je příjemné vidět, že máš zájem se o mně něco dozvědět. Ale umírám touhou ti všechno co nejdříve říct! Konečně se můžu vyjádřit, konečně ses zeptal, konečně se to dozvíš. Dám do té odpovědi všechny podrobnosti, každý detail, nic nezamlčím. Připojím i moje pocity, moje myšlenky. Chci, abys věděl všechno. Abys o mně měl úplný obrázek. Nechci nic zatajit.
Tajemství jsou k ničemu, když se o ně nemůžeš podělit. K čemu je ti tvoje vlastní soukromé tajemství? Stejně ho chceš někomu říct. Doufáš, že objevíš někoho, kdo by si ho rád poslechl a komu bys ho říct mohl. Ale je to těžké, a tak tvé tajemství stále čeká na vyřčení nahlas.
Časem dokonce některá tajemství ztrácí na své tajemnosti. V tu chvíli zalituješ, že ses o něj s někým nepodělil rovnou. Měls to udělat hned. Příště to udělám hned!
Už žádná tajemství. Zeptej se mě, na co chceš. Nic není tabu. Povím ti do očí cokoli. Ptej se…
… tedy – takhle by to fungovalo v jiném světě. Ve světě bez různorodých tajemství, která mají raději zůstat skryta.
…
Článek je přiřazen k tématu týdne „Tajemství“.
3 reakce na „Povím ti vše“
Ten konec mě dostal. Dobrý!
Ale s odhalým tajemstvím, které ztrácí punc tajemství a stává se vlastně nezajímavým… máš zčásti pravdu.
Ale zčásti ne… některá tajemství by se děsně ráda propírala několik týdnů na veřejnosti a místní drbny by měly pré.
🙂 drbnám pré radši neposkytovat a Tobě díky za uvažující komentář 😉
To je ale krásně tajnosnubná úvaha.