Chtíč

Kdyby to bylo možné, tryskalo by to ze mě všemi otvory těla. Vůbec jsem to nestačila vstřebávat. Bylo to dlouhé. A bolelo to. Chtěla jsem, aby už to skončilo.

Byl to totiž měsíc.

Už měsíc. Tentokrát se neskutečně vlekl.

A to ještě pár dnů zbývalo. A nešly přeskočit. Člověk je musel přetrpět. Já jsem je musela přetrpět. Vydržet tu dobu, než ho zase uvidím, uslyším, ucítím. Střetnu. Než mě políbí. Jako naposledy. Než jsme se rozloučili.

Vzal mě do náručí a jemně přitiskl své rty na moje čelo. Musela jsem se k němu víc přimknout. Když ucítil, že mu chci být blíž, stiskl mě ještě pevněji a políbil mě. Tak dlouze a klidně. Vytrvale. Ten okamžik jakoby nikdy neměl skončit. Mezitím mi spadlo ramínko od mého tílka. Podebral i zbylé ramínko od podprsenky a nechal ho spadnout také. Po rameni mi přejížděl svými nehty a chvílemi mě hladil, chvílemi škrábal, až to trochu bolelo. Příjemně. Nemohla jsem se moc hýbat, jak mě držel, ale přesto jsem ho chytila zezadu za krk a přitiskla si jeho tvář ještě blíž té mojí. Náhle mi jeho jazyk vjel do úst. Zavřela jsem oči a jenom jsem si ho vychutnávala ve mně. Také mě držel zezadu za krk a určoval naši vzdálenost. Nemohla jsem se nijak bránit. Ani jsem nechtěla. Druhou rukou mi vjel pod tílko a s lehkostí mi rozepnul podprsenku. Otevřela jsem oči a jeho pohled mě ihned ujistil, že tohle všechno a ještě mnohem víc chci. Srdce už mi bušilo až příliš rychle a já se musela odtrhnout od jeho úst, abych se mohla pořádně nadechnout. Využil toho. Otočil si mě k sobě zády a tentokrát oběma rukama zajel pod ten kousek látky, co jsem měla na sobě, ale zepředu. Nezdržoval se hlazením bříška, nezdržoval se už s ničím. Pod rozeplou podprsenku jeho horké dlaně zajely snadno a nedočkavě. Hlava mi spadla na jeho rameno a chtíč mě prostoupil. Hned na to mně začal ze strany líbat krk a ouško. Vnímala jsem jenom jeho. Jak mě rukama hladil na prsou a jak mi rychle tvrdly bradavky. Když vtom mě zlomil v pase a předklonil si mě, chytil mě za boky a přidržel u sebe. Jednou rukou mi začal zdvihat sukni a druhou mě pevně držel za vlasy a prohýbal mě v zádech. Cítila jsem jeho odhodlanou ruku na zadečku. Sukně už nezakrývala nic a já čekala, co udělá s mými kalhotkami…

Ach. To jsem se poněkud rozpomněla na to, co bylo. Čekat víc než měsíc na to, co bude, je vlastně nízká cena.

…

Článek je přiřazen k tématu týdne „Měsíc“.