Září 2019 – userka.cz

Chlap balící mě balicí hláškou

Přídavná jména zakončená -ící nebo -icí se často pletou a musíme rozlišovat jejich typ: účelový nebo dějový. Účelová přídavná jména vyjadřují, k čemu daná věc slouží, přičemž tato vlastnost se nemění, ačkoli v danou chvíli její funkci nevyužíváme. Píšeme krátké i. Dějová přídavná jména píšeme s dlouhým í a většinou až za podstatným jménem. Vyjadřují činnost, která právě krátkodobě probíhá. Jedná-li se o osoby, používají se jen dějová přídavná jména s dlouhým í.

Dějová X účelová přídavná jména:

prodavačka balící zboží X balicí papír

uklízečka čistící nábytek X čisticí prostředky

muž hasící požár X hasicí přístroj

ředitel hodnotící výsledky X hodnoticí komise

muž holící si vousy X holicí strojek

pes honící slepice X honicí pes

lednička chladící víno X chladicí zařízení

hoch jezdící na skateboardu X jezdicí schody

pošťák lepící balík X lepicí páska

zahradník kropící záhonky X kropicí vůz

elektrikář měřící napětí X měřicí přístroj

lednička mrazící potraviny X mrazicí technika

jeptiška modlící se otčenáš X modlicí knížka

cukrář pečící dort X pečicí papír, pečicí plech

studenti plnící své povinnosti X plnicí pero

vojáci řadící se do zástupu X řadicí páka

manažer v řídící funkci X řidicí panel

pracovník školící zaměstnance X školicí středisko

babička vodící denně děti do školy X vodicí pes, vodicí tyč

žena žehlící prádlo X žehlicí prkno

Pokud si nejste jistí, jak které slovo napsat, můžete si pomoc jednoduchou pomůckou tvořenou přídavnými jmény, která se od sebe na první pohled lépe rozlišují. Takovou dvojicí může být například vzdělávací a vzdělávající. Pokud můžeme přídavné jméno nahradit slovem vzdělávací, píšeme krátké -icí, pokud lze nahradit slovem vzdělávající, píšeme dlouhé -ící.

Odvolání

Proti rozsudku okresního soudu jsem se odvolala. Nechtěla jsem si vyčítat, že jsem to ani nezkusila. Sice se pořád točím v začarovaném kruhu a taky to pro mě znamená další náklady na advokáta, ale ta šance… Ta je k nezaplacení.

Bohužel to nevyšlo. Krajský soud potvrdil rozsudek toho okresního a soudce ke mně ještě měl spoustu připomínek: „Žena vašeho věku a vzdělání by měla vědět, že takhle se spory neřeší.“ Hmm, pane, zkuste si takhle pod tlakem žít několik let sám a pak si popovídáme. Nahlas jsem ale zbaběle (nebo chytře) zopakovala, že mě to mrzí a na soudce jsem hodila výraz okoukaný od Panny Marie.

Poslala jsem tedy sousedce na účet celkem skoro čtvrt milionu, zadlužila se a ještě víc posmutněla. Když si člověk představí, co za to mohl mít a hlavně že tím neovlivnil jenom sebe…

Aby toho nebylo málo, tak se po pár týdnech protistrana opět ozvala s tím, že chtějí zaplatit ještě další náklady (např. cestovné), o kterých by jinak rozhodoval zase soud. Tentokrát už by nešlo o trestní právo, ale o občanskoprávní. Z toho jsem kdysi na Policejní akademii ČR, kterou jsem studovala, dostala jedničku u zkoušky. Ironie. Alma mater by ze mě teď nadšená nebyla. Poslala jsem jim přes 30 tisíc rovnou. O další soudní jednání fakt nestojím. Zaplatila jsem i právnímu zástupci sousedky jeho vytoužených 5 tisíc, které si účtuje za sepsání a poslání dopisu, o kteréžto částce minulý soud rozhodl, že je vyloženě nemorální a neuznal mu ji. Tentokrát by ji nejspíš neuznal zase, ale musela bych platit náklady na soud, které by se vyšplhaly až na polovinu jistiny, a tak by se to stejně celé finančně vyrovnalo a pro mě by to byly akorát nervy navíc. Už je mi jedno, jestli dám 15 tisíc sousedce a dalších 15 tisíc připadne zase jí, jejímu právníkovi nebo soudu. Ať se s tím udáví, kdo chce.

Nepříjemné je, že teď nevím, jestli se za pár týdnů zase s něčím neozvou. Trvalé následky by sousedka mít neměla, bylo to rovnou řečené v lékařských zprávách, ale kdo ví, jestli si zase něco nevymyslí.

Taky se mi pořád neozval advokát s vyúčtováním. Nemám ani představu, jestli po mně bude chtít pár desítek tisíc nebo jestli jeho odměna třeba nepřesáhne částku, kterou jsem platila i sousedce. Plánovat budoucnost se takhle moc nedá.