Rubriky
(ne)smysluplnosti

Poslušná

Když odešel z pokoje, svlékla jsem se, rozpustila jsem si dlouhé hnědé vlasy a klekla si zády ke vstupním dveřím. Poslušně jsem čekala, až se vrátí.
Ne že by mi to nařídil, ale já dokážu vyhovět i rozkazům, které nebyly řečené nahlas. Na tohle čekám tak dlouho…
Slyším kroky a snad i nádech, jak chtěl znova začít konverzaci, ale nejspíš zkoprněl, jakmile spatřil, co na něj čeká na podlaze. Mám sto chutí se otočit, ale přemůžu se a nechám iniciativu na něm.
Po chvilce cítím, jak mě zezadu chytne za prsa, a skoro se složím na podlahu, jak mnou projede očekávaný, ale nadočekávání silný záchvěv. Tenhle pocit vybuchne tam dole, a jestli jsem doteď nebyla vlhká, pak je jasné, že nyní doslova teču.
Unikne mi slabé: „Aaach…“, a on na to zareaguje okamžitě. Do pusy mi nacpe několik prstů a stále zezadu se na mě tlačí, takže nemůžu uhnout hlavou. Saju a oblizuju jeho mužné prsty a užívám si ten pocit, že mě má ve své moci.
Obejde mě a přímo před mým obličejem si ho vyndá z kalhot, ze kterých pak vytáhne opasek a obváže mi ho kolem krku. Jeho konec svírá v jedné ruce, zatímco do té druhé sevře tvrdého ptáka a bez varování mi ho narve do pusy. Nemůžu dýchat po pár prvních přírazech a uhýbám. Pustí pásek, vlepí mi facku přes ztvrdlou bradavku na pravém prsu a podrží si mě za vlasy. Teď už mi nezbývá nic než kouřit jeho chloubu a podřídit se jeho zrychlujícím se přírazům. Nebere na mě ohled a vráží mi ho hluboko do krku. Jazykem se ho snažím vytlačit z úst, ale nejspíš mu ten tlak akorát dělá dobře.
…

13 reakcí na „Poslušná“

… mrdám ti tu její tlamičku ve zběsilém tempu, její demonstrační vzdor je marný a v podstatě mě ještě více dráždí. A ona to ví, je si toho vědoma a proto dělá, vzpouzí se a vzpíná, ačkoliv já i ona, oba víme, že to co právě dělám, ji žene kupředu vstříc rozkoši, která zaplavuje její zduřelou a po chtíči voňavou kundu, ze které už se doslova line ten milostný nektar, odkapává z ní na podlahu a v loužičkách zdobí naše konání. Je poslušná, odevzdaná, poddajná, kdejaká kurvička, či coura by ji mohla závidět, dokonce i háravá fena by se leccos přiučila. Ve stylu pístu do ní pumpuji své nádobí, přirážím tvrdě a nekompromisně, dovnitř, ven, dovnitř, ven, zajíká se a sliny ji tečou po bradě, v očích má ale neónový nápis velkými písmy vytvořen a jeho obsah tvoří jen jedno slovo, „pokračuj, pokračuj, pokračuj,“ chce mou bělostnou mrdku cítit na jazyku a hluboko v krku, v sobě, v ní, chce, aby ji pálila v žaludku, až ji spolyká. Ruce nemá svázané, ale není schopna hnout, drží je za zády, spojené k sobě, tak jako kdyby je obtáčely po vzoru plazů pevné motouzy…

…sakra, zase jsem se nechal unést na vlně fantazie, ostatně jako vždy při čtění tvých příběhů… dokonale napsáno, jako vždy… ;-)  :-)  :-)  :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *